Již název Mocná Afrodité evokuje Řeckou mytologii a předpoklad, že ji divák zná, nebo si ji před představením osvěží, považuje autor za samozřejmé. S touto hrou Woodyho Allena přijelo pražské divadlo Pod Palmovkou. Režíroval jí Vojtěch Štěpánek. Scénu navrhl Milan Diviš.

Jakmile divák vstoupil do hlediště, zaujala ho mohutná ocelová rampa zavěšená nad jevištěm. Tento výstavnický systém je využíván hlavně při hudebních festivalech. Vzadu stály mohutné hliníkové štafle a naproti byl zavěšen boxerský pytel. Proč, to jsme se dozvěděli na konci představení. Scénu doplňoval gauč a stolek s hliníkovými židlemi, coby restaurace. Bohužel dojem z nedokončené výstavářské expozice mě neopustil do konce představení.

Zrovna jako hlavní role Lennyho, kterého hrál Jiří Kupka. Než Woodyho Allena, mi spíše připomínala slatiňanského velkoobchodníka, kterého znám dlouhá léta. Kupka hrál výborně a táhl celé představení. Jeho žena Amanda, hrála ji Tereza Dočkalová, se za jeho výkonem jakoby ztrácela. Ale scéna, která se odehrávala s majitelem galerie na zadní části jeviště, byla krásná. Jerryho hrál Jan Hušek. Ke konci představení, jako pilot Don, seskočil s padákem z balkonu na jeviště. Opravdu slušný výkon.

Dvojroli měl také Ondřej Volejník, coby Lindin pasák a později boxer Laios. Lennyho přítele Buda Teriresiase představoval Ivan Jiřík. Jeho ženu Elli Kasandru hrála Ivana Wojtylová. Další dvojroli, ředitelku kanceláře adopce a servírku, hrála Hana Seidlová a předvedla velice slušný výkon. Nesmím zapomenout na dítě. Tomáš Řehák měl málo prostoru. Z chóru zaujal Stanislav Šárský.

Chór byl vůbec problém. Odpudivé masky byly příčinou, že bylo málo rozumět. Vyplňoval zbytečně mnoho prostoru v první části představení. Díky jemu odešla část diváků o přestávce.

O mytologii jsem se již zmínil. Ale potkal jsem tam diváka, který se v ní orientuje znamenitě a dokáže o ní dlouhý čas přednášet. V druhé části byl chór upozaděn a o to více vynikla Linda v podání Venduly Fialové. Ve většině výstupů zářila. Když se posadila na okraj jeviště a při vstávání balancovala na okraji, hlediště trnulo, komu v první řadě skončí na klíně. Však se také diváci o ní bavili při  odchodu na schodech Pippichově divadla. Představení bylo svižné a vtipné, na tom se shodli snad všichni. Trochu navíc tam byl již zmiňovaný chór. A nakonec nechyběly ani květiny.