12. března jsem zkoušel hrabat zahradu. Půda byla mokrá, moc to nešlo. Rozhodl jsem se, že ještě počkám. Pranostika říká: Na svatého Řehoře, špatný sedlák, který neoře. Počasí se změnilo a tak čekám dodnes.

Vzpomněl jsem si na historku, kterou mi kdysi můj táta vyprávěl. Sedláci byli prostí a pokorní lidé. Pozorováním přírody a počasí získávali znalosti, které si po generace předávali. Většinou je doplňovali četbou kalendářů, které se pro venkov vydávaly. Některým stačilo ostatní sledovat a podle nich se řídit.

Kresba: Jaroslav Koreček

Jednou se dohodli, že jednoho z těch pozorovatelů vytrestají tím, že si z něho vystřelí. Když se opět v neděli odpoledne sešli v hospodě, projel kolem jeden z nich. Za vozem měl zapřaženou sečku. Za rohem se vrátil na statek, kde koně odstrojil a šel do hospody. Pozorovatel tam již nebyl. Za chvíli již projížděl se sečkou kolem. A sedláci v hospodě se výborně bavili se až do večera. Když šli domů, dojel je pozorovatel, vracející se z pole. To byl pravý vrchol zábavy.

V noci začalo pršet. Koncem týdne začal déšť přecházet ve sněžení. Když se konečně dostali na pole, tak se u pozorovatele začínalo zelenat obilí.

Ono se také říká. Na svatého Řehoře, šelma sedlák neoře. Uvidíme, jak se naplní další pranostika. Mrzne-li na svatou Gertrudu (17. března), mrzne celý měsíc.