Do svatého Martina vždy měly být dokončeny polní práce a čekalo se na příchod zimy. Však se také říká, že svatý Martin přijede na bílém koni. Slavila se posvícení. Jednou jsem šel tatínkovi po posvícenském obědě se džbánem pro pivo. Odpoledne začal proletovat sníh a pak vydržel až do jara. To bylo před více než šedesáti lety. Nyní jsme rádi, když jsou bílé alespoň Vánoce.

Na svatomartinské posvícení ve Slatiňanech se pořádaly dvě taneční zábavy. Jedna v sobotu a druhá v pondělí, kdy drželi posvícení ti starší. V neděli se hrál posvícenský fotbal. Skládala se různá mužstva – staří, mladí a ještě různá seskupení. Bývaly to krásné a tvrdé zápasy. Nikdo nikomu nic nedaroval. Jednou si zahrál i pan tajemník. Zlomili mu nohu tak, že ještě další rok na Martina nosil sádru.

Letos zábava nebude. Fotbal asi taky ne. Svatomartinská husa a svatomartinské víno, nově vzniklá tradice, jsou zatím povoleny.

Kostel svatého Martina ve Slatiňanech. Kresba: Jaroslav Koreček