Příjemné nedělní dopoledne 4. července zvalo k procházce. Kdo zamířil do parčíku za divadlo, nelitoval. V 9 hodin začínalo představení v Šapitó. Vystupovalo divadlo V Boudě z Plzně. Samotné divadlo má ještě delší tradici než Loutkářská Chrudim. Bylo založeno v roce 1928. Dlouhá léta opravdu hrálo v dřevěném baráku a od toho také vznikl jeho název. Po jeho zbourání několikrát měnilo místo svého působení. Jeho první loutky vznikaly společně s těmi pro Skupu. V Chrudimi nevystupují poprvé a také zde mají spoustu známých a kamarádů. Tentokrát přijeli s Kašpárkem. Myslím, že to byl na letošní Loutkárně první Kašpárek. Tentokrát provázel celým varieté. Přeci jenom v neděli v devět hodin ráno je dost časný začátek. Šapitó se však rychle zaplnilo. Nikdo nelitoval ranního vstávání. Mimo jiné se líbilo bravurní ovládání marionet. Možná je škoda, že soubor má jen jedno představení.

Druhé dopolední představení v Šapitó V jednom lese, v jednom domku se rychle naplnilo diváky. Ruda Hancvencl hrábl do strun a hned bylo veselo. Dokonce ho podezřívám, že mění texty podle reakcí malých diváků. Smích vlastně nepřestával. Začal Smolíčkem pacholíčkem. Hned následoval Budulínek s vegetariánskou liškou. Vše v rychlém spádu. Dokonale udržel pozornost malých  diváků po celé představení. A to je velký kumšt. Měl jsem dojem, že mu na některé akordy odpovídají vrány na okolních stromech. Snad je to i možné, jak mi potvrdil jeden muzikant. Je také možné, že některá z nich pamatuje první loutkárnu. Co my víme o vránách.