Jaroslav Koreček: Pikovice

Koncem prázdnin pořádala osada Ztracenka potlach ke stému výročí založení. Byl pouze pro zvané. Přesto se sešlo více než osm set hostů. Pro velký zájem se rozhodli uspořádat trampské setkání k výročí Sto let trampingu v Čechách. Využili k tomu louku na břehu Sázavy v Pikovicích v sobotu 15.září. Velký Manitou dokázal tuto louku ochránit, což se rovná přímo zázraku. Většina tábořišť na břehu Sázavy zmizela, poté co se na ně vrhli budovatelé kapitalismu. Měli představu, že z nich budou do půl roku milionáři.

Sázava, krásná romantická řeka, trpí letošním suchem. Tišina pod Pikovicemi je pokryta vrstvou bílé pěny až k soutoku s Vltavou. Nad každým jezem je voda zelená, plná sinic. Dolní peřejnatá část, patří k těm nejvíce romantickým, je prakticky nesjízdná.

Na tábořišti stála dvě mohutná pódia. To umožňovalo rychlé ozvučení a střídání kapel. Byly jich více než tři desítky. Začalo se v deset hodin. Ve čtrnáct hodin zazpívali šerifové Vlajkovou. Když zapadal půlměsíc za Medníkem a hřebenem na kterém je legendami ověšené Keltské hradiště Závist, setkání končilo. Bylo dvacet dva hodin. Setkali se zde trampové takřka z celého světa. Někdo odhadoval, že se zde vystřídalo více než tři tisícovky návštěvníků. Pořadatelům, kteří již nepatří k nejmladším, se to s přispěním krásného počasí povedlo náramně. Doufejme, že jim zůstanou síly na další akce. Podařilo se i společně udržovat pořádek na celém tábořišti.

Na Pikovice mám krásnou vzpomínku. Konal se  zde národní sraz vodáků. Moje Potápka se v závodu pramic, umístila na třetí místě.Někteří se ptali, kde ty Slatiňany vlastně jsou. Dnes jsou z posádky statní padesátníci. Je pravdou, že se nám již nikdy takové umístění nepodařilo opakovat. Z romantických Pikovic se stalo Pražské předměstí. Okolo chat jsou vzorně zastřižené ploty a parkující naleštěná auta.

Při plavbě po Sázavě se stále nechají najít krásná, takřka nedotčená místa. Bohužel jich je stála méně. Ahoj a zase někdy v Pikovicích.