Koncem prázdnin pořádala osada Ztracenka potlach ke stému výročí založení. Byl pouze pro zvané. Přesto se sešlo více než osm set hostů. Pro velký zájem se rozhodli uspořádat trampské setkání k výročí Sto let trampingu v Čechách. Využili k tomu louku na břehu Sázavy v Pikovicích v sobotu 15.září. Velký Manitou dokázal tuto louku ochránit, což se rovná přímo zázraku. Většina tábořišť na břehu Sázavy zmizela, poté co se na ně vrhli budovatelé kapitalismu. Měli představu, že z nich budou do půl roku milionáři.

Sázava, krásná romantická řeka, trpí letošním suchem. Tišina pod Pikovicemi je pokryta vrstvou bílé pěny až k soutoku s Vltavou. Nad každým jezem je voda zelená, plná sinic. Dolní peřejnatá část, patří k těm nejvíce romantickým, je prakticky nesjízdná.

Na tábořišti stála dvě mohutná pódia. To umožňovalo rychlé ozvučení a střídání kapel. Byly jich více než tři desítky. Začalo se v deset hodin. Ve čtrnáct hodin zazpívali šerifové Vlajkovou. Když zapadal půlměsíc za Medníkem a hřebenem na kterém je legendami ověšené Keltské hradiště Závist, setkání končilo. Bylo dvacet dva hodin. Setkali se zde trampové takřka z celého světa. Někdo odhadoval, že se zde vystřídalo více než tři tisícovky návštěvníků. Pořadatelům, kteří již nepatří k nejmladším, se to s přispěním krásného počasí povedlo náramně. Doufejme, že jim zůstanou síly na další akce. Podařilo se i společně udržovat pořádek na celém tábořišti.

Na Pikovice mám krásnou vzpomínku. Konal se  zde národní sraz vodáků. Moje Potápka se v závodu pramic, umístila na třetí místě.Někteří se ptali, kde ty Slatiňany vlastně jsou. Dnes jsou z posádky statní padesátníci. Je pravdou, že se nám již nikdy takové umístění nepodařilo opakovat. Z romantických Pikovic se stalo Pražské předměstí. Okolo chat jsou vzorně zastřižené ploty a parkující naleštěná auta.

Při plavbě po Sázavě se stále nechají najít krásná, takřka nedotčená místa. Bohužel jich je stála méně. Ahoj a zase někdy v Pikovicích.