Divadlo Continuo uzavřelo dvoudenní program Bez drátů, které pořádalo Muzea loutkářských kultur v Chrudimi. Účastníci a návštěvníci se v sobotu večer naposledy sešli v hledišti Pippichova divadla. Hrálo se Poledne. Jiří Štourač připravil hru podle románu Natálie Gorbačevské, účastnice moskevského protestu proti obsazení Československa spřátelenými armádami v roce 1968.

S každým divadlem jezdí jeho příznivci. Byl jich celý autobus a další přijeli auty. Tím se naštěstí hlediště zaplnilo. Divadlo Continuo již dvacet let sídlí ve Švestkovém dvoře v Malovicích nedaleko Malovického rybníku u Vodňan. Má vlastní sál, zkušebnu, výstavní síň a další prostory pro uměleckou činnost. Diváci se za nimi do Jižních Čech sjíždějí z celé země. Jsou zváni na festivaly do Francie a dalších zemí. To mají společné s Divadlem bratří Formanů.

Když současní zastydlí svazáci uslyší o Rusku, zrudnou jim oči jak slonovi v představení Aladin. Každý je okamžitě ruský šváb a Putinův agent. Ještě jim nedošlo, že Sovětský svaz již dávno zanikl. Už do předrevolučního Ruska byli zváni přední evropští umělci. Byli bohatě honorováni, a proto tam jezdili rádi. Bohužel pro někoho začíná historie rokem 1989. To jenom reaguji na některé názory, co jsem slyšel.

Divadlo Continuo je alternativní, špičkový mezinárodní soubor, kombinující jazyk, pohyb a výtvarné prvky. Divák se však na něho musí trochu připravit. Herci hrají s živou kapelou na jevišti a předvádějí dokonalé taneční kreace. Tanec na sklenkách, někdy až artistické výkony na židlích, to jsou příklady, které diváci ocenili. Hra měla spád a napětí. Uvádět dnes hru sovětské autorky, to chce dost odvahy.