V posledních dnech jsem slyšel od několika známých, jaký je obrovský přetlak lidí, a nejen o víkendech, v lesích. Tedy chtěl jsem spíše napsat: po řízené kůrovcové kalamitě a po odborném vedení v jejich zbytcích. Jsme snad na vrcholu pandemie, pokud se tomu nechá věřit.

Zajímavé je, že lidem i v této těžké době přibývá volného času. Zároveň se neprodlužuje provoz veřejných sportovišť do večerních hodin. Naopak. Omezují provoz i během dne. Někdy jsou sportoviště jednoduše uzavřená.

Volný čas bude dále přibývat. Lidé hledají volný prostor. Nacházejí ho v lese. Přijíždí mnoho turistů. Rodin s dětmi. Rekreačních běžců. Z cest je vytlačují cyklisté. Běžci, aby si mohli zaběhat, sportují s čelovkami večer. Není vzácností vidět bludičky v hodně pozdních večerních hodinách.

Les je také domovem zvěře. Řvouni, rozptýleni po celém lese, ji vyhánějí od krmelců a z houštin, kde se ukrývá. Je stále více vytlačována do polí. Zde nemá také žádný úkryt. Navíc na obrovských lánech se pěstuje jedna plodina. Vysoké zvěři chybí rozmanitá lesní strava a hlavně klid.

Dnešní les. Kresba: Jaroslav Koreček

Srnčí říje je na konci července, nejpozději začátkem srpna. Trvá čtyřicet týdnů. Nejdůležitější jsou ale jarní měsíce. Březen, duben a květen, kdy na konci srna klade většinou dvě mladé. Myslivci tvrdí, že v letošním roce to málokteré přežije. Černá zvěř se dokáže přesunout spousty kilometrů a vyhledat zatím ještě klidná, málo přístupná místa. Spíše by ji prospěla regulace, ta je však skoro nemožná. Zpravidla se střílí večer. To si dnes žádný myslivec nedovolí.

O bludičkách jsem se již zmínil. Zdá se, že prasata mají opět navrch.