Letošní třináctý leden vyšel na neděli. Byla obleva, pošmourno. Odpoledne navíc začalo pršet. Takový deštík však nemůže odradit pejskaře od nedělní dlouhé procházky.

Třináctého se považuje za špatný den. Žádný jachtař třináctého nevypluje. Že třináctka dokáže být i šťastná, můžu potvrdit. Našel jsem Hlívu ústřičnou. Byla porostlá na kmeni buku. Krásná šedo hnědá houba, její sametové hlavy mají až namodralý jemný tón. Několik mohutných trsů kolem celého kmenu bylo vidět zdaleka. Když jsem byl malý, měl jsem rád pohádku, jak tatínek přinesl z lesa na vánoce nejen stromeček, ale i krásné houby. Tenkrát mi to moc vrtalo hlavou. Na vánoce býval většinou sníh. Jak jsem se sám později přesvědčil, pohádka nelhala. Musím přiznat, že jsem se již několikrát pokoušel v zimě houby hledat. Podařilo se mi to až tento rok. Že to ale trvalo.

Hlíva ústřičná se dá upravovat několika způsoby. Houbovou smaženicí se nebudeme zabývat. Výborný je guláš. Nic se však nevyrovná přípravě na másle a smetaně. Někdo ji má rád jako salát na studeno. Znalci si na ni však nejvíce pochutnají, když je připravena na kmínu, tak nejlépe vynikne její aroma. Dnes se již běžně dodává do marketů a není problém ji sehnat. Sice si už pocestovala po Evropě, ale chuť ji snad zůstala. Není nad to, když se vám ji podaří nalézt u nás v lese. A že rostou, tak neváhejte.