Začíná čas dušičkový. Upravují a čistí se hroby našich blízkých. Většina je slavnostně vyzdobena již na státní svátek vzniku ČSR. Ten se sice letos neslaví, ale na výzdobu hrobů to nemá vliv. Na den Památky zesnulých je málo těch, kteří nenavštíví hroby svých předků.

Když jsem přišel k našim hrobům na slatiňanském hřbitově, nevěřil jsem svým očím. Poslední dvě lípy, které hřbitov rozvoněly, když kvetly a poskytovaly stín v horkých dnech, byly poraženy. Pokud radnice nechtěla provokovat křesťany a pozůstalé, stačilo, aby počkala týden po dušičkách. Vykopat pařezy a zasadit nové, co nejvíce vzrostlé stromy. Takto dělali staří hospodáři. Místo toho byl centrální kříž, znamenitá práce škrovádských kameníků, zavalen nařezanými špalky, pilinami a větvemi poražených stromů.

Křesťanský kříž na slatiňanském hřbitově. Kresba: Jaroslav Koreček

Takto znevážit křesťanský symbol je neomluvitelné. Je to urážka všech věřících. Urážka zesnulých, kteří zde odpočívají. Své kosti zde složily slavné rody mlynářů, kovářů, sedláků, hostinských a dalších řemeslníků, kteří se o rozvoj Slatiňan zasloužili. Co by tomu říkal největší slatiňanský rodák František Schmoranz, který je zde pohřben s celým rodem?

Nedivím se reakcím těch, kteří tu hrůzu na hřbitově uviděli. Budu citovat tu slušnou. To se těm šupákům zas něco povedlo. Do dušiček mnoho času nezbývá. Třeba budou pařezy vykopány, nové stromy vysazeny a nepořádek na zemi uklizen.V tomto případě se všem na radnici hluboce ukloním a omluvím se.