Pan redaktor nakonec svůj slib splnil. V Pardubickém Republikánu vyšel v pátek 24. června1932 jeho článek: Ve východočeském Eldorádu trampů.

Obyčejně se na trampy hubuje. Všechno pošlapou, všechno poškodí, není s nimi řeč, mládež divoká, divné zvyky, tedy něco co se neztotožňuje s pojmem solidnosti. A to přece láká, aby bylo viděno. Musí být viděno na vlastní oči, aby se o tom mohlo psát a povídat.
Vypravili jsme se do východočeského Eldoráda trampů: na Práčov, Peklo a na Krkanku. Krásná cesta oborou, tichá cesta, ničím nerušená, snad šuměním malé říčky. Zde se střídá les se zelenou trávou a potom je to skok k první chatě U sedmi blondýnů. Hezká chaloupka, pěkně pomalovaná, ale je všední den, obyvatelů nenacházíme. Půjdeme tedy dál hledat, snad budeme mít štěstí. Ještě  kousek výše. Zde začíná divočina. Koryto potoka je vystláno balvany, mezi nimi se nesměle prodírá voda. Není nikterak dravá. Stojíme před vkusným domečkem, jenž připomene dávnověké stavby. Zůstanete ohromeni.

To není primitivní stavba, kterou jsme navštívili. To je práce solidní, ze které dýchá láska a nadšení pro trampský ideál. Vše v nejlepším pořádku, vojensky uklízeno. Podlaha pokryta pytlovinou, stěny ověšeny obrázky, pomalovány nákresy z trampského života, veršíky, jimiž jsou prázdné prostory popsány naivitou, ale odhalují duše čisté, které tam šly za odpočinkem. Šly tam z nouze, protože na Karlovy Vary nemají. Žít na trampu za 6 Kč denně je velkým luxusem, zde i jedna koruna je hledaným penízem. Chlapci vyprávějí o životě, okrskových potlaších a žertech. Ten večer u táboráku byl kouzelný a čas drahý, loučíme se, volají trampské Ahoj.