Kdo si přivstal v pondělí 16. května, mohl sledovat zatmění Měsíce. Počasí přálo. Bylo jasno a teplo. Ve čtyři ráno byla ještě tma, nad jihozápadním obzorem zářil Měsíc. Byl těsně po úplňku – ten byl před necelou hodinou. Na jedenácté hodině začal kotouč Měsíce tmavnout. Nejdříve se zatmění dalo spíše tušit. Tmavé místo se zvětšovalo. Obrysy byly čím dál tím zřetelnější. Překvapilo mě, jakou rychlostí zatmění probíhalo. Měsíc klesal k obzoru, tam ho částečně zakrývaly mraky.

Kresba Jaroslava Korečka

Po chvilce za obzorem zmizel a zůstala jen slabá záře. I ta se po chviličce ztratila. Uvědomil jsem si zvláštní ticho. Ptactvo přestalo zpívat. Když jsem se otočil, byl východ již ozářen vcházejícím sluncem. Odpočinutí ptáci se znovu dali do zpěvu. Rozednívalo se a začínal nový den. Škoda, že tento vzácný zážitek byl tak krátký.