Čtenářům, kteří se v životě zajímají jenom o peníze, prozradím hned na začátku, že letos jsem nedal ani korunu a ušetřím jim tak čas strávený čtením dalších řádků. Pro ty ostatní mám připraveno následující vysvětlení. Znáte taky ten pocit? Někdo cizí se objeví ve vaší blízkosti nebo někdo vám neznámý vstoupí do místnosti a aniž by cokoliv řekl, vy hned cítíte, že "tady něco nehraje". Dostanete jakousi energetickou facku. Zkrátka přijde varování - měj se na pozoru. A právě tenhle pocit se mě zmocnil ihned poté, co jsem letos otevřel dveře třem králům. No, třem... Přišli jenom dva.

Chvíli jsem si je prohlížel. Koruny na jejich hlavách vypadaly jako z pohádky a ani kostýmy nebyly k zahození. Přemýšlel jsem, proč jsou pouze dva? Možná bych si i vsadil na to, že přede mnou stojí právě jenom Baltazar a Melichar, protože kdejaký Kašpar už dneska sedí v evropském parlamentu. Než jsem se stačil podívat na jejich kasičku, měli jsme na dveřích napsáno K + M + B. Řekl jsem si, že budu dělat hlupáka (což v mém případě nedá zas tolik práce) a že si ty rohaté kamzíky trošku vyzkouším. Zeptal jsem se jich: "Co vlastně znamenají ta tři písmena K + M + B?" Navzájem do sebe šťouchli, jako by si dávali přednost v tom, kdo bude mluvit první. A pak se začaly dít věci...

"Víte, my vybíráme peníze na opravu střechy kostela Nanebevzetí Panny Marie a ta tři písmena s tím úzce souvisí." Současně mi ten druhý vrazil do ruky tenhle okopírovaný leták: http://www.kmbeta.cz/sortiment/info_HODONKA.html Jsem od přírody nastavený tak, že pokud situace nevyžaduje radikální řešení, tak většinou i s podvodníky ukončuji debatu v poklidném tónu. "Hoši, jestli vybíráte opravdu jenom na střechu kostela, tak vám nic nedám. Ale nebuďte smutní. Parlamentem byly schváleny neskutečně obrovské církevní restituce. A aby mohly být vypláceny, budeme na ně muset přispívat všichni z našich daní. Takže dříve či později dostanete nějaké kačky i ode mě." Při zavírání dveří jsem ještě zaslechl: "...aby všechny restituce popadaly na tvoji hlavu, ty dilino." Takové štěstí mě ovšem nepotká.

Zbyněk Kotúč