Periodický i neperiodický tisk je v posledních dnech zaplaven alarmujícími zprávami. Obyvatelé Chrudimě, Pardubic i Hradce Králové jsou systematicky děšeni informacemi o krachujících jednáních mezi Elektrárnami Opatovice (EO) a firmou Czech Coal (CC). Pokud se giganti nedohodnou, hrozí prý některým obyvatelům zmíněných měst reálné nebezpečí umrznutí. Teplo, které jim do radiátorů dodávají EO prostě nebude.

Proč? Protože firma, která elektrárně dodává uhlí, uhlí dodávat přestane.

Proč? Protože EO se s CC nejsou schopné dohodnout na výši plateb za nezbytnou surovinu.

Slyšíme výkřiky o lhaní, manipulaci, braní rukojmích.

Kdo ale jen trošku nahlédl do zákulisí sporu, nemůže za kauzou nevidět něco zcela jiného.

Firma Czech Coal je typickým příkladem firmy, jakých v devadesátých letech vyrostlo víc než dost. Jejich vlastníci se dokázali v právním vakuu pohybovat jako ony pověstné štiky, šíbři, chcete-li. A tak se i stalo, že majetek státu - hnědé uhlí, má právo těžit ten i onen, diktuje si požadavky, jejichž oprávněnost je pochybná.

Vázat cenu hnědého uhlí na cenu černého? Podle některých v pořádku, podle jiných absolutní nesmysl.

V kuloárech se šeptá mnohé. Nejzajímavější je ale informace, která tvrdí, že současná přestřelka je vlastně jen dělostřeleckou přípravou. CC ostřeluje zákopy protistrany proto, aby cesta ke koupi elektráren v budoucnu byla o to snazší. Vůbec tak nejde o EO, dodávky tepla, smlouvy.

Vždyť co je lepšího, nebo lépe, výnosnějšího, než mít pod palcem jak zdroje suroviny, tak následné zpracování? Pan Babiš českým zemědělcům ukazuje, jak se to dělá. Vlastní od prodejen osiva, po stroje, které plodiny sklízejí, přes výkup komodit. Dokonalé dílo.

Možná se CC inspiroval zde, možná jinde. Budoucnost ukáže, kde se skrývá srdce páně Tykače.