Bývaly časy, kdy jsme se posmívali tureckému hospodářství. Jenže tato země dosáhla za poměrně krátký čas neuvěřitelného rozmachu - vystavěla rozvinutou silniční síť, stejně tak rozmanitou infrastrukturu ve svých městech, kde je pamatováno nejen na motoristy, ale i na cyklisty a pěší. A navíc - všude je neuvěřitelný pořádek s množstvím odpočinkových míst, ať už jde o lavičky, nápadité sochy uzpůsobené k posezení nebo stinná místa s pergolami ve vkusně upravených parcích s četnými vodními prvky. Nebýt vlezlého horka, učiněný ráj na zemi :-), do kterého máme v Chrudimi ještě hodně daleko.

Jeden malý příklad za všechny - pítko pro psy spolu se sáčky i odpadovým košem na psí exkrementy na jednom stojanu (viz snímek ve fotogalerii), o čemž si u nás ve městě můžeme nechat jen zdát, přestože platíme jednu z nejvyšších daní ze psa v České republice a dostáváme za ni takřka nicotnou protislužbu, která slušné občany spíše obtěžuje, než jim slouží. Mám tím na mysli oněch 300 igelitových sáčků, pro které si musí zdejší chovatelé na radnici přijít, nebo ze vzdálenějších míst přijet, a které ani zdaleka nepokrývají roční potřebu jednoho psa. Stejně tak mám na mysli nenávratně způsobenou škodu, jež vznikla uřezáním všech stojanů na sáčky pro psí exkrementy v Chrudimi a jejich následné znehodnocení.

Dalo by se toho při srovnání tureckého a chrudimského hospodářství vyjmenovat více, např. tamní vkusné kontejnery na tříděný odpad (opět viz fotogalerie) v porovnání s těmi barevně "uřvanými" v Chrudimi, které působí kýčovitě jako pěst na oko. Vraťme se ale k pejskům, jimž v Turecku věnují jako živým bytostem náležitou pozornost a servis, zatímco v našem městě panují v tomto ohledu ještě poměry středověku. Takřka každý park tam má koutek nejen pro děti, ale i pro psy, kteří se přirozeně potřebují také vyběhat. V Chrudimi, když pustíte psa na volno, si přinejmenším připadáte jak uličník, který provedl něco nemravného, když nerespektuje zastaralou městskou vyhlášku, jež nezohledňuje nový Občanský zákoník, který už dávno nepovažuje psa jen za pouhou věc jako kdysi "soudruzi legislativci" před rokem 1989, jejichž paragrafy je stále ještě načpělá celá řada vyhlášek a zákonů.

Nastal proto nejvyšší čas začít se bavit s odborníky, nikoli s úředníky, a hledat v Chrudimi vhodné lokality ke zřízení míst, kde bude možné vypustit psy na volno a kde bude stejně tak možné instalovat obslužné stojany pro chovatele jako v Turecku i jinde ve světě. Patří to totiž k civilizovanému standardu. Pes dnes mnohde plní úlohu dalšího člena rodiny a má také nepochybně terapeutické účinky na osoby, které zůstaly v životě osamoceny nebo jsou nějak handicapovány. Zkrátka, psi nám svou oddaností ukazují, že svět má i přívětivější tvář, než jakou nám leckdy nastavuje současná hektická doba, která přepočítává úspěch pouze na peníze. Nelze však zapomínat, že existují i jiné, z mého pohledu daleko důležitější hodnoty, mezi něž přátelství našich čtyřnohých kamarádů bezesporu patří, protože dělají svět šťastnější, než jsme schopni si připustit. A když už to pochopili i v Turecku, kde jsem byl letos na dovolené, pak už je na čase s tím něco konečně dělat a ne jen před volbami slibovat a pak na své sliby snadno zapomínat. Vždyť, kdo má rád zvířata, má rád i lidi, a kdo je rád nemá, myslí jen na sebe a na svou kapsu. Možná i tohle měřítko leckomu napoví.

Text a foto: Roman Zahrádka