Pod nejnovější příspěvek Josefa Kálese mladšího pod názvem "Zákaz kouření v restauracích? Konec klidného spaní" bych se z fleku podepsal také. Přiznám se, že jsem ho přečetl jedním dechem. Žijeme totiž v době, která je příznačná stále větším počtem zákazů, příkazů, vyhlášek a regulací, stejně jako snahou přerozdělovat co největší množství peněz, které jsme si my sami vydělali. Tohle vše vede přitom v důsledku k omezování práv občanů a k plíživé nesvobodě. Nejvíce tím trpí lidé, kteří převzali zodpovědnost sami za sebe a jsou schopni se také sami o sebe postarat, aniž čekají od státu nějaká privilegia. Proto naprosto souhlasím s Kálesem mladším, že by se neměli stávat štvanou zveří.

A to ani kuřáci nebo živnostníci provozující hospody a restaurace v Chrudimi i jinde v České republice. Náš nový soused provozuje například hospodu ve vlastním domě a velmi dobře rozumím tomu, když se pozastavuje nad tím, že mu stát začíná "kecat" do toho, co tam smí, anebo nesmí dělat. A to přesto, že respektuje kuřáky i nekuřáky oddělenými prostorami a je u něho čisto a útulno a nikdo z obou táborů si na to, co se děje pod střechou jeho domu, nijak nestěžuje. Jde tedy o názornou ukázku tolerance a fungujících principů demokracie ve společnosti, kdy se každý sám svobodně rozhodne a vybere si to, co je mu bližší, aniž by upíral právo tomu druhému. Prostě a jednoduše - kuřák jde do kuřácké hospody a nekuřák do nekuřácké. Co je na tom špatně nebo k nepochopení? Ostatně, za takovou míru svobody a tolerance jsme před lety cinkali klíči na náměstích a teď se obloukem vracíme zpět do totality, která rozhoduje za nás a pod pohrůžkou sankcí řídí naše životy. Dokonce i v našich domovech, jak ukazuje příklad z Chrudimi.

Dalším negativem tohoto sporného rozhodnutí je neúměrný tlak na provozovatele restaurací, hospod, kaváren, čajoven nebo klubů, kde se lidé scházejí a chtějí tady trávit volný čas po svém, třeba i s cigaretou v puse. Některá zařízení díky tomu v podstatě přežívají, hlavně ta na venkově a pro řadu z nich bude zákaz kouření uvnitř znamenat od příštího roku, od kdy má zákaz platit, nemalé existenční problémy. Už teď se proto někteří lidé právě kvůli zákazu kouření domlouvají, že se přesunou na své pozemky a do svých garáží, kde si v klidu a bez zbytečné buzerace státu natočí ze sudu pivko, zakouří si a prostě pokecají, protože hospoda není jen o jídlu a pivu. A přirozeně z toho neodvedou státu na daních ani korunu, což je bude těšit dvojnásob, protože navrch ještě ušetří.

Kdo tedy zakazuje v Čechách Čechům v hospodách kouřit a vnucuje jim multikulturní pojetí stolování, tak si dovolím tvrdit, že svému národu nerozumí. V hospodě se totiž odjakživa domluvilo úplně všechno - od sousedské výpomoci až po politiku, a přirozeně u toho nikdy nechyběl tabák, ať už v cigaretě, fajfce, dýmce nebo doutníku. Kdo tvrdí opak, spadl nejspíš z Marsu. Všímají si toho i v zahraničí. Setkal jsem se s tím třeba ve Francii nebo na Slovensku, kde míru naší tolerance vůči kuřákům s uznáním oceňují a spílají Evropské unii za její zhůvěřilá rozhodnutí, která chrlí jedno za druhým. Už teď například nesmíme vinou EU používat některé byliny anebo je aplikovat v různých směsích, ačkoliv to naše babičky dělávaly po celá staletí a léčily tím mnohé zdravotní neduhy, nesmíme si vypěstovat doma na zahrádce plodiny z vlastních semínek - pouze z kupovaných, prodejcům je zakázáno uvádět pod výrobky (doplňky stravy), k čemu slouží, na přetřes přišel nedávno také chystaný autorský zákon, podle kterého by média a další komerční subjekty potřebovaly ke zveřejnění fotografií budov a objektů pořízených běžně na ulici souhlas jejich autorů. Prostě by se s těmito právy kupčilo, a takhle bych mohl ve výčtu podobných nesmyslů pokračovat dál a dál.

Josef Káles mladší je sice nezkušený politik, ale ve svém příspěvku trefil hřebíček přímo na hlavičku a dokonce správně předpokládá, že nás brzy mohou čekat další absurdní zákazy. A přijdou tím rychleji, čím déle si necháme vnucovat vůli někoho jiného a zůstaneme k tomu lhostejní. Sklízíme totiž jen to, co jsme svou laxností a velkou neúčastí ve volbách zaseli - ve většině líné a neschopné politiky bez potřebné špetky pokory a moudrosti, kteří jsou těmi opravdovými parazity systému (nikoli živnostníci). Jsou to ti, kteří pozvolna utahují šrouby ve společnosti a zbavují nás svobody, aby se sami udrželi co nejdéle u moci. A dokonce i za cenu toho, že se nesmíme od příště svobodně rozhodnout, zda si v hospodě sedneme mezi kuřáky anebo nekuřáky, protože jen ovce se dají snadno ovládat, tak nač je učit demokracii. Co z toho plyne? Že má Káles pravdu, ale že si za to můžeme v podstatě sami.