Tak už je to tady! Poslanecká sněmovna se většinou svých hlasů rozpustila a zemi čekají předčasné parlamentní volby. Už samotné hlasování poslanců naznačilo, že se minimálně na několik příštích let změní mapa politického uspořádání v zemi a to, co léta platilo za pevné a neměnné, se pomalu hroutí. Například na pravici nezůstane dle mého soudu kámen na kameni, a do poslaneckých lavic se budou snažit proniknout nové strany, jež pokukují po místech, které uvolní "véčkaři" (Věci veřejné) a u prostého lidu nepopulární parta, která si říká LIDEM. Nad hranicí volitelnosti může přitom balancovat i kdysi pravicově dominantní ODS, která dosud třímala otěže této země pouze s ČSSD.

Bude popularita knížete stačit na celou levici?
Tyto zákonitosti už ale zjevně neplatí, čehož důkazem je hlasování ve Sněmovně, během něhož se jasně ukázalo, že ODS významně ztrácí na síle a dá jí hodně práce, aby se jednou zase postavila na vlastní nohy. Za dobu koaliční spolupráce s TOP 09 ve své zahleděnosti do sebe totiž nepostřehla, že z ní tato strana těží víc, než je zdrávo a že jí posloužila jen na černou práci, na což teď doplácí nízkými voličskými preferencemi v předvolebních průzkumech, které naznačují její strmý pád. Samotná TOP 09 se teď bude především snažit vytěžit z popularity svého lídra - knížete Schwarzenberga, maximum, ale zda to bude stačit na potřebnou rovnováhu v dolní komoře Parlamentu mezi pravicí a levicí, je víc než nejisté.

Voličské mínění se totiž v posledních třech letech zradikalizovalo a přesunulo svoje těžiště hodně doleva. Když říkám hodně, tak hodně, a to vinou četných politických rošád, asociální politiky, která zůstávala často nevysvětlena, a především v důsledku posledních událostí nebývale širokého korupčního rozměru, který zasáhl i nejbližší okolí jinak velmi nevýrazného premiéra. A v této rozbalancované atmosféře bude pro pravici velmi těžké ustát tlak levice a celého houfu populistických stran, slibujících růžové zítřky, například formou co nejširší přímé demokracie, která mimo jiné umožnila návrat Miloše Zemana do vysoké politiky ve velkém stylu. Ne nadarmo se o něm říká, že je to aligátor požírající své nepřátele a nutno uznat, že to dokonale umí. Dokázal se totiž v nových poměrech zorientovat nejrychleji.

Natržený Sobotkův zadek a trojkoalice na kolenou
Stihl už natrhnout "zadek" Sobotkovi a rozklížit na dva tábory sociální demokracii, připravil pro své Zemanovce ustavením Rusnokovy vlády předčasnou předvolební kampaň a slibný výsledek v říjnových volbách, natruc Schwarzenbergovi prosadil do Bratislavy a Moskvy za diplomaty Livii Klausovou s Vladimírem Remkem a srazil nenáviděnou trojkoalici na kolena. Za několik měsíců toho tedy dokázal daleko víc, než svými planými řečmi vítězná strana z posledních parlamentních voleb, tj. ČSSD. To nelze prezidentovi upřít. A právě on se nejspíš stane stěžejním tématem pravice, která se bude snažit oživit bojovného ducha posledních prezidentských voleb pod heslem "Volím Karla" a okopávat mu kotníky. Obávám se ale, že to bude málo a rádoby pravičáků se dostane do Poslanecké sněmovny nakonec jen hrstka.

Těžiště politických nálad je tedy vychýleno hodně nalevo. Otázka tedy zůstává, zda se zase někdy dokáže narovnat anebo, nedej Bože, vychýlit ještě radikálněji. Bohužel, za posledních dvacet let k tomu nebylo nikdy tak blízko. Už i zahraničí si začalo jen několik hodin po hlasování Poslanecké sněmovny znepokojeně všímat, že mají komunisté otevřené dveře k moci. A za všechny vyjádřila svoji beznaděj chrudimská studentka Dana Novotná, která se plánuje z České republiky stejně jako spousta mladých natrvalo odstěhovat. "Nevidím, že by se tu mohly věci změnit k lepšímu. Spíše očekávám likvidaci drobných živnostníků. Už teď to vidím na svých rodičích, kteří podnikají a pohybují se často na hranici bídy," odpověděla našemu redaktorovi během ankety. A právě její pohled na svět kontrastuje s pohledem chrudimských důchodců, z nichž někteří návrat komunistů k moci vítají.

Pozitivní vize zatemnila naštvanost lidí
Výpověď je to tedy i generační - na jedné straně marnost mládeže nad promarněnými šancemi demokracie, které česká pravice prohospodařila, a na straně druhé sentiment seniorů po "jistotách", které kdysi směnili za slepou poslušnost komunistické ideologii. Seniorů je ale bohužel v Česku víc než produktivních lidí, a tak se bude hrát především o jejich hlasy. Obávám se proto, že bez ohledu na to, co si přeje naše mládež, bude vítězit populismus slibující blahobyt a vyšší sociální dávky na úkor většího zdanění těch, kteří vytvářejí skutečné hodnoty. Přitom by stačilo nekrást z veřejných zdrojů a vytvářet podmínky k tomu, aby mohli být lidé co nejvíce samostatní. Vše ostatní by už přišlo samo. Jenže momentální naštvanost většiny národa tyto vize zatemnila a spěje k tomu, že se nechá opět vést poslušně za ruku.