Lídr občanské iniciativy se senátorem se hádají, kdo komu ukradl myšlenku na zrušení změn času. Jeden o druhém teď tvrdí, že to byli právě oni, kdo s tím přišli jako první. Nezbývá tedy, než vyvést oba pány - Jaroslava Pospíšila z občanské iniciativy "Pouze jeden čas" a senátora za KDU-ČSL Petra Šilara, z jejich omylu. Duch svatý totiž neosvítil ani jednoho z nich, aby přišli se spásnou myšlenkou na zastavení nesmyslných a zdraví škodlivých zásahů do biorytmu člověka, k nimž dochází dvakrát do roka v souvislosti se změnou času. Vzato jejich terminologií, oba vykradli myšlenkově své předchůdce, kteří se veřejně angažovali za zrušení letního času a veřejnost je považovala ve své době takřka za blázny.

Vzpomeňme třeba na sobětušského pekaře Stanislava Pecku, který jako první v této zemi udělal z letního času politické téma a od 90. let minulého století s ním neúnavně vstupoval na kolbiště téměř všech předvolebních klání, včetně volby prezidenta. Lidovci Šilarovi by to mohl například připomenout bývalý chrudimský senátor za KDU-ČSL Petr Pithart, který se s nebožtíkem Peckou několikrát osobně setkal a usmíval se nad jeho četnou korespondencí s vrcholnými orgány Evropské unie, které nabádal k tomu, aby letní čas pro jeho škodlivost zrušily. Leč nebyl nikdy vyslyšen, nejspíš pro svoji až naivní upřímnost, přestože měl na své straně stále více příznivců, především ale odborných argumentů, které rozkrývaly negativní dopady hýbání s časem na lidský organismus.

Doba mezitím ale pokročila o notný kus dopředu a debata o změnách času pronikla po nekonečném zesměšňování také na českou parlamentní půdu. A nezbývá, než říct, konečně! A to díky již zmíněnému senátoru Šilarovi, který neudělal nic jiného, než že oprášil letitý bod volebního programu pekaře Pecky a uvádí ho postupnými kroky do života tak, aby měl šanci ovlivnit rozhodování europoslanců, kteří jako jediní mohou změny času plošně v zemích EU zrušit. Například Rusko už se k tomuto kroku odhodlalo a zavedlo prezidentským výnosem celoročně jednotný čas - ten letní. Proto je za dané situace kontraproduktivní se dohadovat o autorství myšlenky na zrušení změn času, protože to může v důsledku onu dobrou myšlenku vrátit čas do normálních kolejí ohrozit. Čím déle totiž potrvá tato technokratická agónie, která škodí člověku, tím větší daň si na zdraví lidí vybere. A tím je řečeno naprosto vše - nejde tu vůbec o ego jednotlivců, nýbrž o zdraví nás všech, pánové Pospíšile a Šilare. Bylo by dobré si to alespoň uvědomit.