Středu jsem mimo jiné prožil tím, že jsem si na Resselově náměstí koupil od trhovců vánoční jedličku a kochal se jinak poklidnou atmosférou jarmarku provoněného punčem, jehličím a dalšími nezbytnostmi, které patří neodmyslitelně ke kouzlu českých Vánoc. Uprostřed kulis našeho královského města jsem si navíc připadal jak za starých dobrých časů, což ještě víc umocňovalo cinkání zvonků a sváteční hudba, které člověka naladily do klidu, harmonie a pohody rodinného krbu. Jenže už o pár minut později jsem se musel přeladit do tvrdé reality a vysvětlovat na popud zmocněnce zastupitele Málka Petra Lockera republikové policii obsah jednoho z mých článků a jedné mojí úvahy, které se dotyčnému údajně nelíbí a proto si na mne přišel před pár dny stěžovat. Spolu s policistou, který se musel podnětem Petra Lockera také zabývat, jsme strávili zhruba tři čtvrtě hodiny času nejrůznějším vysvětlováním a dokazováním a přirozeně také sepisováním nezbytného protokolu.

Z vlastní praxe bývalého policisty přitom vím, jak je služba uniformovaných strážců zákona z obvodního oddělení časově náročná a co je a není prioritním zájmem společnosti. Nicméně šlo v tomto případě o podnět občana, který bylo povinností Policie ČR prověřit. Po zhruba patnácti minutách výslechu však přišlo to, co jsem očekával - zmíněnému policistovi volal operační důstojník, že je nutné vyjet k nějakému vloupání v Chrudimi a začít tento případ neprodleně řešit. Jenže nemohl - musel totiž nejprve dořešit stížnost Málkova zmocněnce.

Člověk neznalý poměrů něco takového ale nechápe. Považuje totiž za samozřejmost, že policista je tu především od toho, aby honil zloděje a vyšetřoval spáchanou trestnou činnost, než aby se zabýval tím, kdo komu zabrnkal nějakým článkem nebo úvahou na jeho ego. Takový byl tedy můj letmý středeční postřeh a poznání, do čeho všeho může být současná policie zatažena. Okradeným Chrudimákům se proto omlouvám, že museli kvůli mému výslechu tak dlouho čekat na příjezd policejní hlídky a policistům zase za to, že jim okradení možná spílali kvůli tomu, jak je dnes "rychlá" Policie ČR. Inu, jak se říká, nikdo nemůžeme za své rodiče, ale ani za své spoluobčany, kteří se, ač nebyli v mé úvaze jmenováni, poznali jako ona pověstná potrefená husa. A o tom žurnalistika, vážení čtenáři, přeci je. Šťastné a veselé!