Byla to v 90. letech minulého století velká sláva. Chrudim získala zastoupení v dozorčí radě Elektráren Opatovice, které tehdy patřily zahraničnímu investorovi z Velké Británie. Prvním reprezentantem města v dozorčí radě se tenkrát stal spolu s ostatními zainteresovanými komunálními politiky tehdejší chrudimský starosta Jiří Nový z ODS, než později přestoupil do Unie svobody. Idea i tenkrát byla stejná - zajištění lepší komunikace mezi elektrárnou a městy, kde žije většina odběratelů tepla z Opatovic.

Vše vypadalo na první pohled růžově, srozumitelně, a to až do doby, než prasklo, že si zástupci měst přijdou vedle svého platu na radnici ročně také ještě na statisíce korun v dozorčí radě EOP. Inu, česká vlastnost - závist, zafungovala velmi dobře a lidé se začali ptát, jestli jsou tak vysoké příjmy v porovnání s jejich mzdami morální, když mají komunální politici, byť za menší peníze, ale v porovnání s republikovým průměrem za nadstandardní příjem, spravovat především jejich město. Otázky pak rozvinuli k naprosté dokonalosti novináři, když začali poukazovat na skutečnost, že se horkovod v místech, odkud jsou zástupci radnic v dozorčí radě, poměrně rychle rozrůstá a napojuje na sebe stále více odběratelů tepla, zatímco výdaje na statisícové odměny politikům jsou pro firmu jen drobnými ve srovnání s tím, kolik "vylepšená komunikace" mezi městy a elektrárnou vynáší.

Dalo by se to nazvat vzájemně prospěšným byznysem pro obě strany - přesněji pro firmu a politiky, protože samotné město z tohoto spojení příliš výhod nemá, až na zdánlivě nízké ceny tepla a stále větší energetickou závislost na jediném dodavateli. Zda je to dobře, ukáže až budoucnost a další vývoj na energetickém trhu. Každopádně i tady se začalo blýskat na lepší časy, to když se někteří starostové přestali k odměnám hlásit, včetně chrudimského Petra Řezníčka, a začali je oproti svým předchůdcům rozdělovat mezi městské organizace. Někdo může sice namítat, že si starostové tímto gestem lacino kupují každý rok voličské hlasy, jsem však ze staré školy a chci věřit, že tisíce, které rozdělují potřebným, darují upřímně. A to přesto, že jsou chapadla elektrárny přisátá na naše město už hezky dlouho a tato symbióza, která je rok co rok provázanější, zvyšuje naši závislost na "milodarech" stále bohatší firmy.