Tyršovo náměstí, chrudimská sídliště, centrum města a teď i okolí Vaňkovy vily. Všude tam se nedá normálně zaparkovat a pokud se někdo naštve a vytočí linku 156, musejí sem strážníci. Mají totiž ze zákona povinnost prověřit každé oznámení nebo stížnost a vyvodit z nich nějaký závěr či smysluplné řešení. Jenže ta nejsou mnohdy k dispozici, protože boj s větrnými mlýny nelze vyhrát. Chrudim má i s místními částmi něco přes 24 tisíc obyvatel. Před pětadvaceti lety přitom ve městě připadalo necelé jedno auto na jednu rodinu a nyní tu domácnosti vlastní běžně dvě až tři auta. Patří to k běžném standardu současného života, avšak Chrudim není na něco takového vůbec připravena.

Tento trend vedení města nedokázalo totiž včas podchytit, přestože trvá minimálně už od počátku tohoto tisíciletí. Nevyužilo přitom veškerá vytipovaná místa k parkování, anebo o nich zdlouhavě vyjednává, ba co hůř, současnými rekonstrukcemi ulic je dokonce ubírá, takže to ve městě občas vypadá jak v papiňáku, který co chvíli hrozí výbuchem emocí. Lidé jsou zkrátka naštvaní. Soused udává souseda a ten potom nadává na strážníky, když musí sáhnout do šrajtofle a zaplatit pokutu. Jenže tohle je všechno špatně. Postižený soused nemůže za to, že nemá večer po práci kde zaparkovat, stejně tak za to nemohou návštěvníci centra města nebo sportovních akcí na Tyršově náměstí, pro jejichž auta tu není dostatečný počet parkovacích stání. A už vůbec za to nemohou strážníci, kteří mají naštěstí tolik rozumu, že takové přestupky tolerují a jezdí k nim jen na oznámení.

Recept je jednoduchý. Nekritizujme spoluobčany ani strážníky, nýbrž vlastní pohodlnost, že si něco takového necháme od města líbit. Už teď bijí hodiny doslova za minutu dvanáct a pokud bude tato agónie pokračovat, potom bouchne onen papiňák naplno. Jenže po hlavě dostaneme nakonec my a nikoliv ti, které jsme poslali za naše peníze na radnici problémy, jako s parkováním, řešit.