Přijela se mě včera zeptat televize Prima, co bych řekl tomu, kdyby se rozestavěný hotel Bohemia nebo Jiruškův Domov pro seniory proměnily v ubytovny pro nepřizpůsobivé nebo romské spoluobčany. Je totiž známo, že jde v poslední době o velmi výhodný byznys, který neváhají některé podnikatelské subjekty rozjet bez ohledu na negativní dopady, které by to městu přineslo. Televizní štáb chtěl rovněž vědět, zda si myslím, že je vedení našeho města na něco takového vůbec připraveno.

Nezbylo mi, než uvést, že by to pro Chrudim v tak masovém měřítku znamenalo zcela určitě pohromu. Stačí si vzpomenout na chrudimský Bronx, z něhož se v 90. letech minulého století stalo za nečinného přihlížení radnice ghetto, ze kterého se všichni slušní občané našeho města museli odstěhovat, pokud jim byl život drahý a nechtěli riskovat, že budou jejich obydlí desetkrát do roka vyloupena. Zlikvidovat tuto "velkou ubytovnu" plnou špíny a pouliční kriminality, anebo alespoň minimalizovat škody tak velké koncentrace nepřizpůsobivých na jednom místě prakticky v centru města stálo Chrudim a ještě bude stát obrovské peníze. Kvůli Bronxu se v podstatě na řadu let rekordně zadlužila.

Kde se stala chyba? Hned na začátku. To když si město za starosty Nového zvyklo udělat z ulic, jako je Revoluční nebo Rooseveltova, odkladiště pro všechny asociály a problémové lidi, a soustředilo je do vcelku malého prostoru, aniž by s nimi nějak dál pracovalo. Nelze se proto divit, že se kdysi poklidná bytová čtvrť proměnila doslova v žumpu toho nejhoršího, co si lze představit. Bylo tedy jen otázkou času, kdy dojde i radnici, že je zdejší situace pro zdravý vývoj města dál neúnosná, a po letech nekonečných odkladů se pustí do díla. Ať už si moji spoluobčané myslí cokoliv, bylo štěstí, že v té době vedl radnici Jan Čechlovský, který neváhal využít všechny zákonné prostředky k tomu, aby nepřizpůsobivé obyvatele Bronxu podobně jako zlobivé žáky ve škole "rozsadil" a zabránil koncentraci tolika negativních elementů v jednom místě. Především jeho zásluhou odsud zmizeli ti nejproblémovější, kteří museli bez pardonu o dům dál.

Na tuto strategii navazovala další, a to revitalizace celého území, která přišla zhruba na čtvrt miliardy korun. Alespoň na konkrétních číslech vidíte, na kolik může počáteční nevšímavost města v případě nepřizpůsobivých občanů vyjít. Byla to zkrátka investice jako hrom, kterou budeme ještě nějaký ten pátek splácet. A v této fázi přišly, bohužel, pro někoho bohudík, další komunální volby (znovu se nechci nikoho dotknout, je ale třeba vidět věci reálně), které zamíchaly složením vedení radnice i politickými prioritami, a tak se Bronxu přestala na čas opět věnovat pozornost. Čechlovský už dávno seděl v poslanecké lavici, do Bronxu tekly evropské peníze a stavební firmy se tu pustily do díla. Jenže nová koalice chtěla mezitím šetřit stůj co stůj a rozhodla se proto zrušit detašované pracoviště Městské policie Chrudim v Revoluční ulici, nezbytný to prvek k ochraně rekordně velké investice, která zatím nemá v Chrudimi obdoby. A co se nestalo? Bronx se stal znovu hlučnější, špinavější, stoupla pouliční kriminalita a starousedlíci, kteří se těšili na návrat pořádku do jejich ulice, začali pociťovat marnost a beznaděj. Opět názorná ukázka toho, když se šetří na nepravém místě.

Jsem rád, že se v tomto mezidobí podařilo Chrudimským novinám na vzrůstající problémy v Bronxu upozornit a dvakrát rád jsem za to, že radnice zareagovala na někdy tvrdou kritiku tím nejsprávnějším způsobem - činnost detašovaného pracoviště chrudimských strážníků v Revoluční ulici zase obnovila. A do třetice kvituji s povděkem, že nezůstala jen u toho. Mimo jiné, i kvůli této lokalitě, navyšuje postupně počet městských strážníků a přichází s dalšími preventivními programy, které mají naučit v Bronxu místní komunitu nepřizpůsobivých občanů obstarávat si obživu prací. Z toho všeho vidíte, že jde opravdu o běh na dlouhou trať, v němž se nesmí ani na chvíli polevit.

A teď si představte (raději si to ani nechtějte představit), že by se za této situace rozhodl nějaký podnikatel, že promění Bohemku nebo bývalý pivovar v obří ubytovny pro sociálně nepřizpůsobivé občany. Co by asi nastalo? Má město vůbec nastavené kapacity na tak velký nápor problémů? Dovolím si tvrdit, že nemá, protože zatím jen dohání krok s problémy v Bronxu a v tichosti unikají jeho pozornosti další "tikající bomby" v okolí Resselova náměstí, kde mezitím vzniklo několik menších ubytoven s převážně romskou komunitou. Ano, hovořím o Resselově náměstí a památkové zóně města, které mají být chrudimskou výkladní skříní. I na takové situace je tedy nutné včas pamatovat a využívat všech zákonných prostředků k tomu, aby se město opět neproměnilo na základě vlastních chyb v hasiče, kterému nakonec nezbude nic jiného, než hasit požár a draze platit za vzniklé škody, kterým šlo předejít.

Zhruba tohle mělo z mého pohledu zaznít v televizní reportáži, kde na mě vyjde jedna věta, možná dvě. Je třeba jít do hloubky problému, nikoli jen po povrchu, a s tímto problémem uvážlivě pracovat. Tedy být připraven i na možné situace, na které se ptali páni reportéři. Šlo sice o hypotézu, která se mi zdá dost nepravděpodobná, přesto by měli naši radní co nejdříve zauvažovat nad určitou regulací obdobných ubytoven a hledat způsoby, jak toho zákonnou cestou v Chrudimi dosáhnout. Kdo je totiž připraven, toho nic nepřekvapí.