Co je a co není prioritní sport? Fotbal, hokej nebo šachy? V Chrudimi ale i jinde považují za prioritu nejspíš vše, co je nejvíc na očích. Tedy stadiony nebo sportovní haly zaplněné diváky do posledního místa. A je přitom jedno, jestli se na nich do něčeho kope nebo mlátí, důležitá je pokaždé divácká kulisa, před kterou se dá dobře prodat reklama anebo práce radnice, která takové aktivity z našich společných peněz zpravidla sponzoruje. Jestli štědře anebo jen zanedbatelně, bude pochopitelně vždy předmětem sáhodlouhých diskusí, protože nelze uspokojit všechny stejně. Diskutovat se dá ale nad tím, zda si finanční podporu města zaslouží všechny sporty anebo jen ty "masové", jak v Chrudimi běžně vídáme v posledních dvaceti a více letech. A také, jestli je nutné se v zájmu zachování a modernizace "prioritních" sportovních areálů vydat ze všech peněz anebo pro ně hledat vhodné dotace a díky nim na ně přispět jen částečně. To jsou otázky, které jsou na stole a nad kterými je nutné debatovat v zájmu rozvoje všech občanských aktivit ve městě, nikoli jen těch vyvolených.

Je jasné, že veřejná podpora tzv. prioritních sportů s sebou nese řadu výhod a že fotka místního politika po boku známého sportovce znamená plusové body v jeho dosavadní politické kariéře. Neřku-li, když získá takového sportovce na svou kandidátku, pak jsou jeho šance na znovuzvolení mnohem reálnější, než kdyby dumal někde v ústraní nad rozehranou šachovou partií. To ani nemluvím o tom, když se takovému politikovi podaří prosadit slušnou sumu na úkor městského rozpočtu, která je následně použita na výstavbu nějakého nového prioritního sportovního stánku. To se mu potom politické bodíky hrnou na konto v takovém množství, jako když rozbijete bank v kasinu. Taková je bohužel někdy realita a cíle některých našich politiků, kteří nedokáží mnohdy rozpoznat potenciál nadprůměrně inteligentních šachistů, z nichž některé zná svět, ale doma se k nim moc neznáme. Škoda, v zahraničí z takových šachistů vyrůstají často kvalitní politici, zatímco tady stačí leckdy "bum, prásk" a je vymalováno, a člověk se mnohdy nestačí divit, kdo všechno chce být politik a kdo se jím nakonec doopravdy stane. Snad i proto investujeme stále více do kvantity než do kvality a omlouváme to jakýmisi pochybnými prioritami, aniž dohlédneme všech konců.

Proto bych se v Chrudimi přimlouval i za trochu té kvality, aby se začalo hrát i ve prospěch šachistů a dalších divácky méně atraktivních sportů, a nikoli podle "šachových pravidel" některých politiků, kteří rádi investují (nikoli ze svého) tam, kde jim to voličsky nejvíce vynáší. Pomohou tím především svým spoluobčanům, kvůli nimž se nechali zvolit a přísahali jim, že mezi nimi nebudou dělat rozdílu.