Tak to byla mela! Dovolit si napsat postřeh o tom, že by se město mělo už konečně jasně a zřetelně vyjádřit k tomu, co zamýšlí s bývalým letním kinem, bylo, jako kdybych zašťoural ve vosím hnízdě. Tolik žihadel jsem snad ještě nikdy v diskuzi pod článkem neschytal. Naštěstí se tu našly i hlasy, které se mě zastaly, protože stejně jako já pochopily, že nelze k tomuto problému dál mlčet, neboť se pomalu ale jistě mění z odborného na politické téma, což nikdy nevěstí nic dobrého. Zdrcující bylo však zjištění, kolik nenávisti mezi mými spoluobčany koluje, kolik horkých hlav šíří po internetu i na veřejnosti pomluvy, polopravdy, lži a fámy, a to buď z neznalosti anebo v horším případě s jistým záměrem ublížit. Z toho je mi opravdu špatně po těle i na duši už proto, že držíme v rodině smutek a přestože to někteří věděli, trefovali se do mě po mailu až do nedělního večera, což chvílemi hraničilo až s fanatismem.

Přitom všichni bojujeme za společnou věc! Ano, není to žádné překvapení, jedna i druhá strana (město a sdružení MaChr - za Chrudim malebnou) chce bývalý "leťák" proměnit v multifunkční zařízení, jenže každá strana to prezentuje po svém. Město pokračuje v tomto záměru administrativním tempem, které je momentálně limitováno nedostatkem peněz, avšak nijak se k záležitosti nevyjadřuje. Na druhé straně spolek MaChr, reprezentovaný zejména Richardem Herbstem, který se souhlasem města v areálu dočasně hospodaří, a který obíhá město s peticí, jež vytváří dojem, že chce město "leťák" nadobro zbourat a přeměnit ho v parkoviště. Ale tak to vůbec není, vážení čtenáři! Proto mě zlobí, že město mlčí, což pokaždé zavdává příčinu ke vzniku nejrůznějších fám, které podněcují mezi lidmi zbytečné vášně. Ještě více mě rozzlobilo, že byly k petici zneužity děti a chrudimský Mama klub, což překročilo jistou míru vkusu, proto si stojím za příměrem, že v Africe dávají dětem do rukou samopaly a u nás tužky, aby bojovaly za věc dospělých. Přeci jen jsme rozdílné kultury, ale efekt to má stejný.

Projekt přeměny letního kina na multifunkční zařízení budí emoce.  Foto: archiv Chrudimských novin

Pojďme tedy společně hledat příčiny toho, co nás rozděluje v názoru. Město už v minulém volebním období přijalo koncepci přeměny uzavřeného letního kina na multifunkční zařízení. Důvodem k tomu byla velmi nízká divácká návštěvnost (pozn. průměr na jedno představení byl 40 diváků, míst k sezení je v areálu tisíc - čerpáno z podkladů Chrudimské besedy, která kino provozovala) a areál se stával stále více ztrátovým. Pochopitelně tak scházely peníze na jeho další údržbu, natož na modernizaci, kterou kino, pokud chce držet krok s filmovými novinkami, nutně vyžaduje. Také stáří areálu je na pováženou. Vznikl v 50. letech minulého století a zakryl za Muzeem původní plac, který sloužil v zimě jako kluziště, na něž mimo jiné rád vzpomíná herec Petr Nárožný, který v Chrudimi vyrůstal. Letní kino poté prožívalo za bolševika nebývalý boom, protože představovalo jedno z mála spojení se západní kulturou a civilizovaným světem. Mnozí stejně jako já si jistě vzpomínáte na dlouhaténské fronty na vstupenky, které se vinuly od pokladny až k Široké ulici. Jenže, kde ty doby jsou... Snad jen v našich srdcích. Filmové festivaly pracujících vzaly s pádem železné opony za své a vše dokonola moderní technika, která postupně přenesla kina do našich obýváků. Za všechny to mimo jiné vcelku trefně shrnul Lukáš Herbst, syn Richarda Herbsta. "Co se týče kina, tak si osobně myslím, že je to přežitek, protože většina lidí kouká doma na tv nebo jedou do multikina. Je to sice krásnej sen tu prostoru zachovat, nicméně z mého pohledu je to nereálné, doba se prostě mění a s tím nikdo nic neuděláme." K tomu není víc už co dodat.

Dispoziční řešení multifunkčního areálu podle radničního návrhu.  Foto: archiv Chrudimských novin

Myslím, že až potud se naše názory nerozešly. Zkusme tedy pokračovat. Stáří kina, jeho nízká návštěvnost a prodělečnost nebyly jedinými kritérii, které přiměly předchozí radniční reprezentaci přemýšlet, jak areál účelněji využít. Bralo se přitom také v úvahu, že sousední Muzeum, především jeho Velký sál, nutně potřebuje parkovací kapacity. Kdo z vás někdy navštívil v Muzeu ples, ví, o čem tu mluvím, jak je mnohdy nepříjemné v mrazu a zimě po uklouzané silnici "stepovat" v lakýrkách nebo střevících od vzdáleného místa, kde jste byli nuceni zaparkovat, k Muzeu. Někdy se to neobešlo ani bez pádu na zem. A právě tuhle nepříjemnost bylo možné vyřešit velice elegantně v zázemí Muzea, kde se přímo nabízí plocha k parkování těsně u schodiště. No, řekněte, nelíbilo by se vám zaparkovat blízko u Muzea a pak jen vystoupat po schodech přímo do sálu? Mně určitě, i když za to budu muset něco zaplatit. Odtud tedy mimo jiné pojem rezidenční parkování, tj. placené - vyhrazené k určitému účelu. Navíc by parkoviště mohlo Muzeu umožnit pořádat ve Velkém sále konference a konečně tak nastartovat v Chrudimi výdělečnou kongresovou turistiku, která bude přínosem nejen pro městskou pokladnu, ale i pro živnostníky podnikající v centru města. Právě pro ty živnostníky, pro které se toho v Chrudimi moc nedělá. 

A takto si představuje prostor "leťáku" aktivista Richard Herbst.  Foto: archiv Chrudimských novin

Ještě než bylo letní kino za Muzeem postaveno, fungovala zde plocha pro sport a odpočinek. I tenhle námět se podařilo do projektu zakomponovat. Pamatuje se v něm na hrací prvky, zelenou plochu a cestu určenou k procházce podél celého území a řeky Chrudimky. A když už mluvím o aktivním odpočinku, tak ten se dá vhodně skloubit s tím, co tu vzniklo po roce 1950 - tedy kino, a dalšími kulturními a společenskými aktivitami, pro které se tohle území přímo nabízí - trhy, koncerty, festivaly, nebo divadla s kapacitou pro zhruba 300 diváků. Takové akce se zde dají díky zázemí Muzea velice rychle obsloužit místy k sezení, pódiem, stoly, stany či mobilním plátnem k promítání filmů. Prostě pamatovalo se takřka na všechno a na základě těchto úvah a požadavků byla zpracována ona studie, která byla později podrobena některými aktivisty nebývalé kritice, k níž později strhli i některé další spoluobčany. Jak jste jistě poznali, nacházíme se u zrodu občanského sdružení MaChr - za Chrudim malebou, které přišlo s kategorickým požadavkem na zachování celého areálu v původní podobě z 50. let, a začaly se používat první argumenty, proč tomu tak má být. 

Projekt schválený městským zastupitelstvem.  Foto: archiv Chrudimských novin

Kdybych měl popisovat celou další anabázi, byli bychom tu až do Vánoc, proto se pokusím děj zkrátit, ale nevynechat to podstatné. Podoba výše uvedeného projektu byla mezitím schválena k realizaci městským zastupitelstvem, avšak spolek MaChr ve svém úsilí neustával. Městem se začaly šířit fámy, že bude kino zbouráno a nahrazeno parkovištěm pro místního developera Milana Kuštu a bytový objekt, který postavil v Poděbradově ulici, že zvuk večerního promítání v "leťáku" ruší radního Luboše Jelínka, který žije s rodinou nad hradbami, a proto je prý pro zrušení kina, že tu snad časem vyroste i Kuštův hotel, a spousta dalších nesmyslů a nepodložených tvrzení. Každopádně se z nich dá vysledovat zatahování osobních vazeb mezi jednotlivými aktéry do záměru, který je určen nám všem a jehož prostřednictvím si někdo s někým vyřizuje osobní účty. Proto najednou taková spousta nenávisti, která začala posléze rozdělovat či alespoň znejisťovat chrudimskou veřejnost. Nebylo divu, že se ve městě začala vzápětí jako lavina nést fáma, že je vše dílem místních kmotrů a dřívější radniční koalice. Bylo krátce před volbami a tohle byla jedna z příčin toho, že se někteří kritici záměru multifunkčního areálu za Muzeem dostali na radnici nebo alespoň do některých komisí města. Ale ani potom nebylo vše tak černo-bílé a MaChr musel ze svých nároků postupně slevovat, přestože dostal areál k dočasnému užívání. Některým novým lidem na radnici začalo totiž docházet, že jsou návrhy spolku v řadě bodů nereálné a již schválený projekt byl znovu oživen - kvůli nedostatku peněz alespoň na etapy.

Lávka přes řeku Chrudimku dovolí příchod i z Poděbradovy ulice.  Foto: archiv Chrudimských novin

A nejspíš tohle byl spouštěč k tomu, aby byla zorganizována petice - z mého pohledu další pokus o ovlivnění veřejného mínění, jehož prostřednictvím chtěl spolek zatlačit na vedení radnice, aby od záměru za Muzeem ustoupilo. Průběh petice jsme popisovali už mnohokrát, takže se k ní nemá cenu vracet, stejně tak jsme poskytli prostor k vyjádření Richardu Herbstovi a Ivanu Baborákovi, důležitější však je, že byl původní projekt zakomponován do návrhu nového územního plánu města. Ještě před jeho projednáním uspořádal Richard Herbst veřejnou schůzi, na které představil svůj další, v pořadí už třetí tzv. kompromisní návrh (v minulém příspěvku označený za malůvku), v němž přichází s požadavkem na multifunkční areál za Muzeem, který je rozdílný oproti vypracovanému a již schválenému projektu pouze v tom, že chce zachovat uprostřed areálu obří plátno pro tisícovku diváků, ačkoliv Richard Herbst souhlasí se snížením divácké kapacity na 300 lidí, a hned za plátnem namaloval ohniště pro "dvanáct měsíčků" (prosím, tyto uvozovky nejsou ironie, ale termín používaný Richardem Herbstem). Dá se tedy říct, že se oba návrhy takřka sešly až na uvedené plátno, které, pokud by zůstalo zachováno v této podobě, znemožňovalo by využívat celý prostor za Muzeem k pořádání kulturních a dalších akcí, protože by zkrátka překáželo a nebylo by pro 300 diváků tak velké zapotřebí.

Jsme tedy u konce celého příběhu, který budil a stále ještě budí tolik neadekvátních vášní a vzájemného osočování. Nebyl jsem toho ušetřen ani já, přestože chceme všichni totéž, aby to za Muzeem žilo, dál se tady promítalo, relaxovalo a přestalo se lidem lhát. MaChru patří můj obdiv za to, že se pokusil o resuscitaci přírodního areálu, který ve většině z nás vzbuzuje nostalgii po mládí a bezstarostných časech, které se ale, bohužel, stejně nevrátí. Pojďme si udělat tento areál ještě hezčí, živější a smyslupnější a přestaňme se na sebe dívat skrz prsty a dělat z tohoto zástupného problému politiku, které někdo "šikovný" zneužívá ve svůj prospěch. Nespokojme se se šmírou a lacinými řečmi. Buďme realističtí, přizpůsobme se požadavkům současné doby a možnostem městské kasy, a přinuťme naši radnici, aby jakékoliv fámy nepřecházela mlčením a neživila tím v lidech ještě větší nervozitu. Ze všeho nejvíce ale zůstaňme lidmi a občany města s královskými kořeny, které nám mnozí závidí.