Naše společnost je chorá. Co jiného se dá říci o lidech, kteří plní své odpadkové koše a kontejnery jídlem, jež není zkažené, ani nepoživatelné? Navíc ještě máme tu pochybnou čest trestat člověka, který si do zmiňovaného kontejneru přijde v nočních hodinách poživatiny vybrat. Chodí v noci, protože se za svou ubohost a chudobu stydí, nebo má strach z postihu? Nabízí se však otázka, zda stydno má být tomu, kdo má nouzi, nebo tomu, kdo šrádá s přebytkem. Odpověď na tuto otázku, nechávám na vás, milí čtenáři.

Své o tom vědí i dvě ženy, které v neděli v deset hodin v noci přišly skrze díru v plotě ke kontejnerům u chrudimského Alberta. Možná nemohly odolat vůni pečených kuřat, která se nepodařilo prodat hladovým zákazníkům hypermarketu. Měly ovšem smůlu. Ostraha si jich všimla a zavolala městskou policii. Co jí také zbývalo, přesně za tohle je placená. Strážníci oběma ženám „napařili“ tisíc korun pokuty, kterou však obě nebožačky na místě pochopitelně nezaplatily. Kdo by taky šel vybírat kontejner s jídlem a měl přitom „litr“ v portmonce? Možná nějaký výstřední milionář, rozhodně ne člověk bez domova.

Strážníky rovněž chápu. Nic jiného, krom domluvy, jim nezbývalo. Je mi také jasné, že bezdomovci udělají kolem popelnic nepořádek, když hledají to své šťavnaté stehýnko.

V dávných časech, ještě před sto lety, vyvářely mnohé kláštery pro nejchudší. Každé ráno se tísnily desítky chudáků ve fortnách a čekaly na polévku, něco k zakousnutí. Tito lidé byli vděční, že jim někdo naplní žaludky zdarma. Naše civilizace však postoupila od středověké praxe milosrdenství k vynucené solidaritě pochybných pojištění, daní a poplatků, které mají právě sociálně vyloučeným pomáhat. Vytvářejí se strategie, plánuje se na roky dopředu, co že s těmi bezdomovci uděláme. Centralizujeme, optimalizujeme... kecáme, plácáme, nic efektního neděláme.

Co jsme to za společnost, že vyhazujeme jídlo a necháváme své bližní pokutovat za vybírání popelnic s potravinami? Nedalo by se to řešit i jinak?