Republiková policie je obvinila a pardubický soud zprostil obžaloby. Už podruhé. Řeč je o bohdanečských "kovbojích" v uniformách městských strážníků. Osobně jsem je zažil co by host zahájení lázeňské sezóny, kdy bez pardonu pokutovali v chaotickém systému parkování snad každého návštěvníka Lázní Bohdaneč. Pojem domluva jim byl naprosto cizí. To byla moje první zkušenost.

Vzápětí mě několikrát po sobě zaujaly televizní zprávy, v nichž akce střídala akci a v hlavní roli takřka pokaždé strážníci z Bohdanče. Šlo zpravidla o zběsilé honičky v amerických autech nebo velmi tvrdé zákroky proti pachatelům pouhých přestupků. Potřetí mi o nich vyprávěl jeden z poslanců, který uvedl, že tito "kovbojové" platí v branně-bezpečnostním výboru Poslanecké sněmovny za odstrašující příklad a byly kvůli nim mimo jiné pod tíhou některých poznatků dočasně omezeny pravomoce strážníků v celé republice.

Nikdo to však dosud neřekl nahlas, až pardubická státní zástupkyně Kateřina Pavlíková musela konstatovat, že tito strážníci demonstrují svoji sílu i za cenu šikany. Měla tím na mysli nepochopitelné zatčení a odvlečení spolujezdce řidiče na záchytku nebo vyražení předních zubů mladíka při zatýkání daleko za hranicemi jejich teritoria, kde neměli co pohledávat.

Ano, musím souhlasit s tím, že je v Bohdanči až "podezřelý" klid. Nemohu však souhlasit s tím, za jakou cenu - že je práce městské policie zaměňována v civilizovaném světě za jakousi domobranu na divokém Západě, kde se nosí kolty proklatě nízko a kde jediný zákon představuje šerif. Kde pouhý výskyt auta bohdanečských strážníků zvyšuje tepovou frekvenci každého projíždějícího řidiče. A to je, ať chceme nebo nechceme, stav klidu neklidu, a k tomu nám přeci strážníci v Česku neslouží.