V jednom z redakčních materiálů zaznělo, že část chrudimské sociální demokracie považuje jednoho z největších diskutérů na místní politické scéně - Josefa Lebdušku ze Strany svobodných občanů, za extremistu. Co ale stojí za jeho "extremismem"?

Puč, který nevyšel
Strana svobodných občanů, které je Lebduška členem, vznikala v Chrudimi takřka po revolučním rozchodu dvou znepřátelených křídel dříve jednotné ODS. Na jedné straně tedy snaha občanských demokratů implantovat do chrudimské politiky progresivnější mládí a na druhé rozladění starších "mazáků", kteří se cítili být v dané chvíli těmi vyvolenými pro vedení města. Puč jim ale nevyšel a strana se jich podle svých možností vzápětí zbavila. Jiné řešení ani nezbývalo.

Bylo kolem toho mnoho povyku a nenávistných slov. Komunální politika nebyla nikdy v novodobé historii Chrudimě rozhádanější. Na tuto partu lidí "vyděděných" z ódéesky se vzápětí nabalila doslova celá plejáda neukojených rádoby politiků, kteří se v tu chvíli začali realizovat a sdružovat na portálu chrudim.cz, který chvílemi připomínal spíše jedovatou stoku než seriózní diskusní platformu.

Třaskavá směs názorových proudů
A tak "Beránkovce", jak se zprvu nazývali, posílily hlasy nespokojenců, kteří se názorově rozešli s Chrudimskou volbou, anebo z řad místní sociální demokracie, která se cítila být zrazena "vyšoupnutím" Jaroslava Trávníčka z radnice Ladislavem Libým a Petrem Řezníčkem kvůli nesrovnalostem při stavbě bytového domu v sídlišti Na Větrníku. Z těchto názorových proudů pak vznikla doslova třaskavá směs.

A mezi těmito nespokojenými hlasy vynikal zvláště jeden - hlas Josefa Lebdušky, který exceloval neskutečně dlouhými (možná i únavnými) příspěvky, v nichž nikdy a nikoho nešetřil. Jenže jedovatá stoka na chrudim.cz ztratila záhy na významu a nespokojenci se před posledními komunálními volbami rozutekli do několika politických či zájmových subjektů, aby mohli politiku dělat po svém, což se projevilo posledně na poměry Chrudimě nezvykle velkým množstvím kandidujících stran.

Věčně nespokojené křídlo versus Machův konzervatismus
Například na "Beránkovcích" vyrostly základy Strany svobodných občanů v Chrudimi. Tedy na pilířích ukřivděnosti, nenávisti a opozice takřka proti všemu, co se ve městě vytvořilo a tvoří. Neznám horší kombinaci pro vznik party, která chce s takovým "nábojem" určovat chod svého města. Svobodní pak do sebe pochopitelně absorbovali celou řadu dalších příznivců, a to buď dalších nespokojenců nebo těch, které daleko více oslovila vize zakladatele strany než nevyřízené účty s odéesáky a dalšími na radnici.

Josef Lebduška, podle mého, tak reprezentuje spíše věčně nespokojené křídlo Svobodných než Machův konzervatismus, a jelikož se svými názory netají, tak vyčnívá. A toho už si všimli i v městském zastupitelstvu, které dalo zčásti Lebduškovi nálepku extremisty a nechce, aby je tento věčný kritik kontroloval. Lebduškův "extremismus" tedy plyne z jeho jednostranně zaměřených názorů, které jsou lidem na očích. A právě to jej z komunální politiky diskvalifikuje.