Nejen těm, kterým nedává spát svérázná kulturní produkce, konající se víkend co víkend v bývalém letním kině, jistě neunikly snahy občanského sdružení MaChr za Chrudim malebnou. Hodlá prohlásit kulturní památkou změť umělohmotných laviček, betonových zídek a zoufale zastaralé promítací techniky v bývalém letním kině za Muzeem.

Proč ne, řekne si mnohý, kdo nostalgicky zamáčkne slzu při vzpomínce na letní večery před listopadem 1989, když se mu k rameni tiskla slečna a společně vychutnávali neohroženého Vinnetoua a jeho šetrného bratra Oldu.

Ano, proč ne? Takto je možné zapsat mezi kulturní památky každou nemovitost, k níž se váží naše sentimentem zakalené vzpomínky, nebo ji zrovna potřebujeme pro své volnočasové aktivity.

Jestliže se ale zamyslíme trochu hlouběji a z maloměstského sentimentu vybředneme o level výše, musíme v paměti najít stavby, které si případné zapsání mezi kulturní památky zaslouží nepochybně daleko víc.

Každý, kdo prochází kolem bývalé LDN „Na kopečku“ (dříve dokonce zemědělského výzkumného ústavu), minimálně nadává na neutěšený stav této rozlehlé budovy. Člověka políbeného múzou architektury, nebo jen obyčejným lidským vkusem, pak dožene k slzám fakt, že se jde o unikátní rondokubistický objekt. Vybudování maloprostorových bytů pro mladé rodiny, nebo single se v tomto prázdném domě přímo nabízí.

Kubismus si bere zpět příroda.

Machry z MaChru však nechává lukrativní nemovitost v klidu. Dál si budují své virtuální zámky v prostoru, kde by lepší službu občanům konalo parkoviště, parčík, dětské prolézačky, nebo oddechová zóna.

Také torzo nešťastného chrudimského pivovaru přímo křičí o pomoc. Bohužel, i zde se jedná o problém, který, podle některých, zajímá jen promile kverulantů.

Pivovarský komín ještě stojí.

Kvalita chrudimského piva byla kdysi na vysoké úrovni a i dnes máme z jistých zdrojů informace, že sám nejvyšší vládce chrudimské radnice by nebyl tak zcela proti, kdyby se v královském věnném městě opět pivo vařilo. Příkladem budiž sousední Polička. Tamější Záviš je podle pivních gurmánů opravdu vynikající.

Jedinečnost celé stavby pak je zřejmá i tomu, kdo výše zmiňovanou múzou políben není.

Nedořešené vztahy v parčíku u Wiessnerovy vily jsou zřejmě příčinou neutěšeného stavu Rohrbachových bust i zbytků drobné architektury v zahradě. Přes obrůstající břečťan je však zřejmé, že se jedná o díla unikátní.

Co by tomu řekl Rohrbach?

Hned naproti parčíku pak najdeme hotel, jehož architektonický styl se rovněž řadí mezi ty, které je vhodné zachovat budoucím generacím.

Socialistický realismus nesměle vykukuje z hotelu Bohemia

A tak lze pokračovat dále.

Přes nesporně mizivou hodnotu zařízení bývalého městského letního kina však mnozí trvají na jeho záchraně, ačkoli by své aktivity klidně mohli provozovat v budoucím parku, který se pro bleší trhy, hudební produkce a svérázné workshopy hodí daleko více, než rezivějící výkvět promítací techniky.

Pojďme se domluvit. Malebnou Chrudim nebudeme tvořit ze sentimentálních vzpomínek. Než zaměříme svou pozornost, vůli a snahu na nějaký objekt, zkusme se zeptat odborníků - v Památkovém ústavu je jich celé hejno - kteří nám rádi sdělí, zda má tato snaha nějaký smysl. Připouštím, že to po zúčastněných vyžaduje jednu vlastnost, která se dnes už moc nenosí.

Tou vlastností je pokora.