Občanské sdružení MaChr - Za Chrudim malebnou provozuje letos ve své režii bývalé letní kino a nutno uznat, že je o něm a jeho aktivitách slyšet. Je to neklamná známka toho, že to myslí se zachováním letního amfiteátru za Muzeem, narozdíl od takového Standy Grosse, opravdu upřímně.

Všechno to začalo generálním úklidem, pálením čarodějnic, a pokračovalo koncerty a happeningy, na které si tu a tam někdo v noci kvůli hluku stěžuje. Sympatická byla v této souvislosti například během srpnové pouti korzující mládež, jež zvala dav prostřednictvím poutačů do "leťáku" na diskotéku. Sympatické také je, že učitel místní "zušky" Richard Herbst (na snímku), který sdružení šéfuje, o záměrech jen nemluví, ale také koná a nyní ještě sbírá podpisy za zachování areálu, kterých má údajně už čtyři stovky. Ale co dál?

Hnací motor zachování leťáku Richard Herbst v klobouku

Dál je jisté jen jedno - z nostalgie se žít nedá a město se bude muset co nevidět rozhoupat a rozhodnout, jak s bývalým kinem naloží. Příliš možností nemá - buď jej prozatím ponechá v režii sdružení vedeného Herbstem a bude dál podporovat tyto aktivity, nebo přistoupí k původnímu projektu, který změní celý prostor ve prospěch sousedního Muzea a parku sloužícího k odpočinku a relaxaci. To ale předpokládá mít na tento záměr potřebné finance a za druhé připravit Muzeum na kongresovou turistiku tak, aby měl nákladný projekt opravdu smysl a přinášel městu užitek.

Napadá mě ještě "třetí cesta". Amfiteátr dočasně, než budou peníze, pronajmout. A to k pořádání třeba takových akcí, jaké tu organizuje MaChr. Bylo by to formou veřejné soutěže a minimálně do doby, než se začne o novém využití plochy reálně uvažovat. Mezitím začne na sebe letní amfiteátr alespoň trochu vydělávat, ale především se ukáže nebo neukáže jeho životaschopnost. A konečně, Chrudim pak bude moci bez emocí vybrat jednu ze dvou prvních variant. Je to stále lepší měřítko než petice, která je ovlivněna pouze jednou pravdou, zatímco ta druhá - nezájem o letní promítání, by zůstala zamlčena.