Je 8. březen, vysvitlo sluníčko a znovu se rozzářili žlutí poslové jara, květy talovínů. Spolu se sněženkami kvetly již v únoru. Talovíny, na rozdíl od sněženek, mrazy přečkaly. 

Tento den se také slaví MDŽ. Svátek, který se oslavuje na počest protestu amerických žen stávkujících v New Yorku roku 1857. V roce 1975 ho OSN vyhlásilo jako svátek mezinárodní. Po roce 1989 byl oslava z kalendáře vyřazena a vrátila se tam až v roce 2004. Svátky to byly mnohdy bujaré, ale  nevšiml jsem si, že by to některým  ženám vadilo. Minimálně k nim byli muži pozorní. Každá se domů vracela s kytičkou. 

Neustále je podsouván Valentýn. Proč ne. Rozhodně se neslaví tak jako dříve MDŽ. Ty ženy, které tenkráte slavily, jsou již v důchodu, nebo na pravdě boží. Dnes jsou rády, že si na ně někdo vzpomene a mohou hlídat vnoučata. Místo oslav počítají každou korunu a těší se na jejich nový svátek, termín důchodu. Samozřejmě ne všechny důchodkyně mají finanční potíže. Slušně se dá žít i velmi skromně. Mnohem více jim vadí to, že si na ně nikdo ani nevzpomene. Kdyby snad na svoji maminku nebo ženu někdo zapomněl, tak ji posílám jarní kytičku.