Veřejná podpora jednoho z kandidátů v senátních volbách současným senátorem Pithartem může mít pro dotyčného dvojí efekt - mediální výhodu před ostatními anebo pověstný polibek smrti. To, že senátor podpoří člověka z vlastních řad, je víc než pochopitelné. Jeho partaj by mu neodpustila, kdyby prosazoval před volbami někoho jiného, a to přesto, že se Pithart chystá do politického důchodu a podobné reakce ho mohou nechat v klidu.

Petr Pithart úřadoval ve volebním obvodu č. 44 (Chrudimsko a Havlíčkobrodsko) celé tři volební období. A dá se říct, že si tu žil vcelku spokojeně. Z politického suterénu a zapomnění se po nepříliš vydařeném období ve funkci českého premiéra a angažování se v Občanském hnutí, které mělo jepičí život, dostal díky zdejšímu obvodu složenému z dvou naprosto rozdílných regionů a s novou politickou stranou za zády (KDU-ČSL) zpět na politické výsluní.

Dokázal sice hned na začátku odrazit mediální útoky typu: "Nevolte Pražáka, víckrát už ho tady neuvidíte," a porazit jednoho z nejvážnějších protikandidátů, tehdejšího poradce premiéra Miloše Zemana, Miroslava Šloufa, který v předvolební kampani přivedl do Chrudimi mobilního operátora Vodafone a sliboval další investory a pracovní místa, ale později už takové úsilí Pithart vynaložit nemusel. Volby se pro něho staly doslova pohodovou selankou, neboť persony typu Trávníčka a dalších regionálních politiků nemohly s jeho pozicí nijak otřást.

Pithart se navíc dopředu distancoval od toho, že by pro svůj volební obvod měl získávat potřebné investice, což si z politiků dovolí málokdo, a pokaždé tvrdil, že jeho funkce spočívá pouze v dohledu nad legislativou a v prosazování dobrého jména Senátu ČR. Jako vystudovaného právníka ho chápu, jako komplexního politika už nikoli. Nejenže je stav české legislativy v mnohém tristní a pověst Senátu mezi občany hrozivá, ale co víc si může politik přát pro region, který ho volí a vkládá do něj důvěru, než aby mu zajistil nejen kvalitní legislativu, ale také kvalitní podmínky pro život? V tom má Petr Pithart vůči svému volebnímu obvodu bezesporu velký dluh. Nejen teorií je totiž člověk živ. V tom spočívá i podstata jeho doporučení, jak budou současní voliči vnímat jeho "nicnedělání", když stále více vyžadují od politiků konkrétní činy. A v tom také může spočívat onen zmiňovaný polibek smrti...