Teplo je v létě někdy k neudýchání. Ví to moc dobře stavební dělníci, popeláři, pracovníci údržby zeleně a další, kteří jsou často nuceni pracovat i v extrémních teplotních podmínkách jako nyní. Všichni dohromady na to mají jeden společný recept - začít s prací co nejdříve, než je začne slunko grilovat jako kuře na rožni. A tak, pokud žijete v sídlišti jako já, vás nezřídka probudí pod okny řev travní sekačky nebo rachot kontejnerů, jejichž obsah právě polyká popelářský vůz.

Člověk si tedy po ránu chvíli zanadává, ale za moment se s tím musí chtě nechtě smířit, pokud má fungovat občanská vybavenost jeho bydliště. Nesmířil se s tím ale dnes jeden obyvatel Husovy ulice, kterého vyrušila ze spánku v pět ráno parta stavebních dělníků, která tou dobou už zateplovala panelák, v němž žije. Zavolal na ně proto strážníky, aby zjednali nápravu, a uspěl. Proč?

Doba nočního klidu není ve městě stanovena jen tak náhodou. Zohledňuje potřeby člověka na odpočinek s ohledem na jeho zdraví a stanovuje tudíž mantinely, které nelze překročit. A přesně tuhle hranici dnes zedníci překročili a byli proto z lešení vykázáni dolů. Sobecky mysleli v tu chvíli jen na sebe a nezajímalo je, co na to ostatní lidé. Vůbec nepomysleli na rozumný kompromis, jehož prostřednictvím jim městská vyhláška umožňuje začít s pracemi už v šest hodin ráno, přestože i to je pro leckoho brzy. Alespoň pro mne.

Vše je tedy o vzájemné toleranci. Pokud strpíme brzy ráno popeláře nebo údržbáře zeleně pod svými okny, aby v pozdějších hodinách netrpěli horkem, měli by i stavební dělníci pamatovat na to, že jejich spoluobčané potřebují určité množství hodin spánku k životu. Stačí, že nás ničí současné horko, natož ještě bezohlednost druhých.