Také v Chrudimi se v minulých dnech objevil symptom českého národního sportu, na nějž nedali dopustit jak nacisté, tak komunisté. Udavači a práskači mají dnes opět žně a za své skutky očekávají spravedlivou odměnu. Udávají děti ve škole, jimž naštěstí paní učitelka vysvětlí, jak ošklivý skutek práskačství je, udávají dospělí, jimž nahrává rozložení sil ve společnosti a postkomunistické manýry některých vrcholných politiků. Na nedávnou minulost si tak teď možná vzpomněl lokální komunistický politik Jaroslav Moučka.

Nemám rád komunismus. Nemám ho rád, protože jde o zrůdnou ideologii, která je postavena na třídním boji, ateismu a revoluci. Při vědomí toho všeho mne nepřestává udivovat, jak neuvěřitelně dovolení komunisté dnes jsou. Chrudimští „rudí“ opět předvedli, že se po čtvrt století od „revoluce“ opravdu nezměnili. Udávání, donášení, zlá vůle a škodolibá radost z problémů druhého. Jenže tím druhým není jen nějaký diplomovaný technik, který kdysi po udání jednoho z aktivních svazáků musel opustit místo ve zdejší Transportě a odebrat do uranových dolů. Tím druhým je tentokrát církev, respektive její představitel, arciděkan Jiří Heblt. Církev odjakživa patří mezi úhlavní nepřátele komunistů a nic na tom nemění ani vznik kolaborantského hnutí Pacem in teris, jímž se někteří kněží snažili s bolševiky vyjít.

Místní představitel komunistů, městský zastupitel Jaroslav Moučka, tedy neváhal využít slabiny, která se ukázala v hospodaření místní farnosti a s nestoudným komentářem o „dobrém hospodáři“, jímž má být právě člověk, jehož soukmenovci nechali spadnout stovky kostelů a povraždili stovky kněží i obyčejných laiků, informoval orgány státní správy o pochybení faráře Heblta. Zcela v rámci zákonů samozřejmě. Zcela v duchu zákonů však byli zlikvidováni i lidé jako Milada Horáková a proběhla i akce K, při níž byly komunisty zrušeny kláštery a řeholníci internováni.

Nechci se bavit o zákonech, které jsou, bohužel, pro mnohé první i poslední hranicí lidského svědomí a často i morálky. Chci se bavit o slušnosti a dobré vůli. Tedy vlastnostech, které lidé typu Jaroslava Moučky, komunisty, jenž udal chrudimskou farnost na Ministerstvu kultury České republiky, podle všeho naprosto postrádají. A mne mrzí, že v době, kdy se problém komunistů dal ještě řešit, „nebyli jsme jako oni“. A „oni“ zatím pomalu prorůstali mladou demokracii, aby nakonec opět udávali a lhali. Komunisté nejsou dobrými hospodáři. Nebyli, nejsou a nebudou. Komunisté mají naprosto zásadní podíl na duchovní, duševní i materiální devastaci celého našeho národa a jen upřímné pokání jim může zajistit opětovné přijetí do společnosti slušných a charakterních lidí.

Každý jistě ví, kam atmosféra, kterou udavačství ve společnosti buduje, nakonec vede. Z lidí se stanou ovce, které se začnou bát vlastních dětí. Pavka Morozov by mohl vyprávět. Ovzduší zhoustne a pětadvacet let budované demokracie, svobody slova, svobody projevu je to tam. I Chrudimské noviny měly tu pochybnou „čest“ s práci udavače, který se za každou cenu snažil je zlikvidovat. Nebudu zde uvádět jméno ani jeho funkci, ale o lidech, kteří zásobovali místní oddělení policie trestními oznámeními na redakci i jednotlivé redaktory, jsme psali už několikrát.

Jaký závěr z této úvahy plyne? Univerzální je jasný - udavačství je špatné. Ten subjektivní pak záleží na morálce každého z nás. Někomu přijde fajn vzít proutek a našlehat panu faráři za to, že z almužny, kterou stát vyplácí z komunisty rozkradeného církevního majetku jako dotace, část peněz využil jinak, než všemocný úředník schválil. Jinému je nevolno z představy, že lidé jako komunista Moučka zasedají v orgánech města a kraje. Ostatní si třeba poklepou na čelo, protože co já o tom všem mohu vědět. Mnoho ne, ale dobře si pamatuji jméno člověka, který před lety udal mého dědu a ten pak musel do zmiňovaných uranových dolů.