Když chci něco, co mají v regálech blízkého supermarketu, musím mít peníze, za něž bych si to koupil. Pokud peníze nemám, nekoupím si nic. Jak říká staré, české přísloví: „Bez peněž do hospody nelez.“ Žijí však mezi námi lidé, kteří si do obchodu chodí, jako já nebo vy do své ledničky či spíže, když vás honí mlsná, nebo jednoduše toužíte po míchaných vejcích se šunkou. Dobré víno nebo pivo by také mělo být uchováváno v místech s patřičnou teplotou. Tito lidé se pak nerozpakují přijít do obchodu a v regálu si vybrat, co jejich srdce žádá a po čem žaludek touží.

Tuto věc, nejčastěji se jedná o láhev obsahující nějaký alkohol, poté umístí do vnitřní kapsy svého svršku, ti drzejší přímo do připravené tašky a vesele odkráčí do nedalekého doupěte, kde obsah flašky společně s kamarády hbitě přemístí do svých žaludků. Kolega Milan Kosina by mohl vyprávět, kolik mu denně chodí zpráv o tom, že strážníci byli přivoláni ke krádeži v supermarketu, když si ochranka všimla zlodějíčků v akci. Pokud si jich nevšimne, nebo není upozorněna zvukem, který vydává zabezpečovací zařízení u pokladen, má často smůlu a na krádež se přijde až při inventuře.

Prodavačky to celé vědí, často i sledují, ale pokud nechtějí riskovat lichotivé poznámky obsahující „bílé huby“, nebo v horším případě i vulgárnější označení, nezbývá jim, než mlčet. A riskovat srážky z platu. Ovšem, mnohá žena za kasou skutečně raději oželí pár stovek na výplatní pásce, než potmě v uličce vyražené zuby skupinkou hrdinů, kteří rozhodně nejsou příznivci rčení, že žena se nemlátí ani květinou.

Co dělat? Jak se bránit a především, jak zabránit lidem, často bez zaměstnání, takže s přemírou volného času, aby se chovali jako starověcí nájezdníci z asijských stepí? Posílení ostrahy, více strážníků, kamery na každém kroku? Důsledky, důsledky a zase jen důsledky. Nejsem sociolog, jsem jen novinář, který se dívá kolem sebe. Nemohu tak nevidět, co způsobuje patologické jevy ve společnosti, jaký vliv má prostředí. Je velká pravděpodobnost špatného a často až kriminálního chování u lidí vidících kolem sebe druhé dopouštějící se trestných činů a přestupků.

Jako naprostá nutnost se proto jeví odstranění těchto špatných vlivů, rozbití sociálních vazeb mezi jednotlivými lidmi - především mladými, protože starého psa nové triky jednoduše nenaučíš. Nelze ponechat pachatele zlodějinek pohromadě. Radnice by měla vyvíjet zvýšený tlak na odstěhování se všech těch, kdo neplatí nájem a vykazují zvýšenou míru trestné činnosti. Koneckonců, městská policie má v Bronxu svou služebnu, takže jistě ví, kdo jsou ti problémoví jedinci. Ponecháním flákačů a zlodějů na místě, kde mohou kazit další a další generace lidí, kteří by snad rádi vybředli z morálního bahna, je medvědí službou.