Jestliže jste v těchto dnech otevřeli svoji poštovní schránku, muselo na vás zákonitě vypadnout celé obludárium volebních kandidátů. Jedni velebí venkov, druzí slibují z pozice kraje prosadit snížení spotřební daně na pohonné hmoty nebo plnou legalizaci "švarcsystému", třetí ozdravení klima v politice, čtvrtí lákají voliče do skvělého týmu, další zase vábí na to, že jsou po letech u korýtek znovu oživeni novou silou, a éterem letí další hesla jako 200 milionů pro Chrudimsko, více svobody, zdravý rozum, nejsem takový blbec, jak se jmenuji, výstavba obchvatu, šance k nápravě, hospodárné a účelné vynakládání finančních prostředků, vyrovnaný rozpočet, bezpečný život...bla bla bla...

Každé čtyři roky je to stejné. Sliby se příliš nemění a ve spleti krajských a senátních voleb z toho mají někteří lidé v hlavách doslova předvolební guláš. Mnozí se v tom ani neorientují a příliš nerozlišují, jestli Franta, Pepík či Věra právě kandidují do Senátu nebo krajského zastupitelstva. Někteří totiž kandidují pro jistotu tam i tam ve jménu hesla: urvi, co můžeš.

Politika se tak dávno proměnila v podbízivou děvku, která slibuje voličům ráj na zemi. Tedy nemožné výměnou zato, budu-li zvolen. Ta hra je už dávno průhledná a obludárium stále početnější. Naše schránka ho ani nepojme. Přesto se pokaždé najdou miliony investované do těchto mnohdy prázdných slov, které v řadě rodin končí nemilosrdně v koši nebo ještě dřív v krabici přistavené přímo u schránek. Asi tak vypadá současná frustrace z politiky, kterou mnohde nahrazuje nostalgie po starých dobrých časech a pořádcích. A tak jediné, co člověka uklidňuje, že je u nás demokracie a může si v klidu říct: "Dnes prší, proto k volbám nejdu..." Jak dlouho si ale ještě budeme moci tento přepych dovolit? To nám napoví už tento víkend.