Další z domů na Resselově náměstí pravděpodobně prokoukne. Majitel historicky cenné nemovitosti, v níž mimo jiné sídlí masna, usoudil, že barvy na fasádě už nejsou, co bývaly. Rozhodl se tedy předejít vyšším investicím a oku lahodící pigmenty oživit. Nic divného, řekne si mnohý.

Nic divného to skutečně není. Tedy, nic zvláštního u soukromníka, který musí počítat každý krejcar ve své kapse. Jen ten totiž asi dokáže racionálně uvažovat a posoudit, kdy bude mít náklady nižší a kdy už si oprava omítky vyžádá nehorázné sumy. Opravovat fasádu dřív, než začne oprýskávat, je totiž méně nákladné, než když se z ní „zubí“ cihly.

Hezký dům s hezkou fasádou.  Foto: Chrudimské noviny

Dokonce se takový soukromník dokázal povznést nad všeobecně vládnoucí nevkus a místo křiklavých odstínů zelené, modré, nebo dokonce pomerančově oranžové, zvolil pro fasádu barvu, která má v samém srdci našeho města své historické opodstatnění. Ostatně, posuďte sami, až půjdete kupovat ovárek.

Pohled na mnohé domy, jen pár kroků od „masny“, je však tragický. Oloupaná omítka, smutně vykukující cihly. Společným jmenovatelem je, že jsou v majetku města. Stačí se projít Širokou ulicí a člověku je stydno. Proč to někde jde - vkusně, levněji, rychle a jinde práce váznou, omítka odlétává, náklady se zvyšují? Možná je odpovědí prostý fakt, že jeden majitel platí opravy z vlastního, druhý z cizího.