Tradiční Salvátorskou pouť jsme snad všichni ve zdraví přečkali. Děti přejedené vatou a sladkostmi už přestaly bez hnutí polehávat a stěžovat si na bolestivá bříška, opilcům se hojí „silniční lišej“ na tvářích a všichni hledíme nevěřícně do portmonek, kde před víkendem snad trůnilo několik Františků Palackých a nyní zeje povážlivá díra. Rok od roku jsou totiž atrakce dražší a náklady na pouťové radovánky logicky vyšší.

Bylo zajímavé sledovat, co pro koho pouť znamená. Slečny se často oděly do šatů, za něž by se nemusela stydět žádná topmodelka, pánové zase nazuli své pantofle. Více, než Chrudimáky, bylo vidět přespolní, kteří se sjížděli z blízkého i vzdálenějšího okolí na pouť, jež patří ke třem největším v České republice. Jak významný býval chrudimský Salvátor, když se i dnes, v době novopohanské, stále „světským“ vyplatí jezdit do našeho města a stavět atrakce na Resselově náměstí? Svého času i samotný císař - a to nebyl jen tak někdo na úrovni Miloše Zemana, přijel a zázračnému obrazu se poklonil. Kdo to ale dnes ví? Snad věřící, kteří v neděli zavítali na mši do arciděkanského kostela.

Chybí mi ve všech těch radovánkách trocha ztišení, ale myslím, že jsem již dostatečně známým staromilcem, jemuž nic není dost uctivé, takže nebudu mlátit prázdnou slámu.

Minulý týden se sice u nás nesl ve znamení poutního veselí, ale na nejvyšších místech republikové politiky asi moc veselo nebylo. Tedy, nejste-li zmiňovaný prezident republiky a nemáte-li zrovna projev k těm „pitomcům“ ve Sněmovně. Věřím, že Miloš se bavil náramně. Méně úsměvům pak jistě vykouzlil faktický šéf TOP 09 Miroslav Kalousek, proslulá „jednička“ vládnoucí koalice, jemuž byla Zemanem myta hlava. Přiznávám bez mučení, že jsem politickou situaci začal sledovat až tehdy, kdy mi to bylo zadáno za úkol. Do té doby jsem žil ve slastném nevědomí, z něhož se sem tam vynořily přízraky odulé tváře a dávno zapomenutých politických šíbrů. Dnes už je jasné, že předvolební kampaň bude krátká a na lži, kterými nás před každými volbami politici libovolných stran krmí, nebude moc času. Babišovo hnutí ANO tak roní krokodýlí slzy, protože nestačí rozvinout svou strategii „Věci veřejné, verze 2.0“.

Když tak pozoruji rezignaci mnohých mých přátel a kamarádů, kteří nemají koho volit (nakonec však stejně zvolí ono stereotypní menší zlo), nemohu opět nevidět nevýhody našeho zřízení. Voliči uplacení dávkami totiž nakonec stejně zvolí toho, kdo jim nabídne víc z prostředků, které někde jinde někomu jinému vezme. Nezvolí toho, kdo je nejlepší pro naši vlast. Žijeme tady a teď, šlechtické myšlení na další generace se nás netýká.

A tak se vracím znovu na začátek. Peněženka zeje prázdnotou a její otevřená ústa čekají na výplatu. A právě výše výplaty, respektive zdanění, bude jedním z velkých trumfů stran, které se budou opětovně snažit dostat ke korýtkům. Nezapomínejme na to!