Odhaduji, že více než dvě stovky lidí se v úterý odpoledne přišlo naposledy rozloučit s kamarádem Liborem Blažkem ze Slatiňan. Zemřel po pádu ze stromu v necelých padesáti pěti letech. Stromy měl rád, vážil si jich a staral se o ně. Jeden se mu stal osudným. Všichni si ho pamatují jak fotografoval Laskavé večery jeho nejlepšího kamaráda Zdeňka. Velký obdiv také pro něho, když se za všechny s Liborem naposledy rozloučil. Jeho oblíbené písničky zazpívali kamarádi skauti.

Rakev stála pod korunami mohutných buků u pomníku kněžny Vilemíny. Z jednoho z nich již zbývalo jen torzo kmenu. Připadal mi jako  symbol toho, že lze náhle přerušit život stromu i člověka. Nezvyklé množství květů kolem rakve uprostřed lesa přilákalo motýly. Babočka admirál přelétal z květu na květ. S posledními krásnými tóny varhan a houslí odlétl v doprovodu páru bělásků do korun stromů. Možná to byla Liborova duše, kterou doprovázeli dva bílí andělé. Rakev byla později uložena do rodinného hrobu v Nasavrkách. Čest jeho památce.