Možná už jste si stejně jako my při procházce Chrudimí všimli na parkovišti před Galerií ART zvláštního kovového oka, ale nevěnovali jste tomu bližší pozornost. Přitom jde o poslední pozůstatek upomínající na slavné chrudimské koňské trhy, jak potvrdil nakonec i sám majitel galerie Luboš Jelínek, který se o této poslední památce dozvěděl úplnou náhodou!

Koňské trhy, jak je vyfotil roku 1903 Jan Štěrba. Diapozitiv. Zdroj: Klíč ke sbírkám

Dnes už si pravděpodobně nikdo z Chrudimi na slavné koňské trhy nepamatuje. Ty poslední se tu totiž konaly podle datací z negativů uložených v Regionálním muzeu v Chrudimi nejspíš v roce 1928. Bohumil Benoni v roce 1917 píše, že slavná epocha už sice dávno zapadla do hlubin minulosti, ale trhy stále navštěvují tisíce lidí. O bohatosti koňských trhů se rozplýval v Národních  listech roku 1865 i Jan Neruda. A jedna upomínka na slavné chrudimské koňské trhy se do dnešních dnů uchovala před zdejší Galerií ART! Své o tom ví Jaroslav Bača, který vyrůstal v domě po Karlu Pippichovi v Poděbradově ulici a na náměstí si jako kluk často hrál.

Kovové oko pro uvázání koně.  Foto: Chrudimské noviny

Právě ten galeristu upozornil, že přímo proti dveřím u vstupu do galerie v obrubníku stále na slavné koňské trhy upomíná železné kované oko. Pro Chrudimské noviny povyprávěl, jak mu doma slavné koňské trhy živě líčili. Koňští handlíři používali železná oka k uvazování koní a stáli opravdu po celé délce náměstí, jak známe dnes třeba z fotografií Jana Štěrby nebo Karla Veselíka, uložených v podobě negativů v muzeu v Chrudimi a v Litomyšli.

Koňské trhy, jak je v roce 1906 zachytil Karel Veselík.  Zdroj: Klíč ke sbírkám

„Když před lety náměstí rekonstruovali, říkal jsem si, jestli nějaká oka zachovají, ale zbylo jen to před galerií," uvedl Jaroslav Bača. „Jsou na něm krásně vidět stopy po koňské síle." Luboš Jelínek kromě zdůraznění významnosti trhů hned k příběhu přidal i neznámé pikantnosti. „Koňský trh v Chrudimi byl jedním z nejvyhlášenějších z celého království, takže se sem sjížděli opravdu lidé až z dalekého okolí. Proto se tu například také uživilo i tolik hostinců,“ uvedl. „A ve Filištínské ulici byl dokonce slavný ‚bordel‘, který ubytovával i koňské handlíře a kde je taky obrali tak, že šli potom domů pěšky.“