Připomeňme si, že v posledních letech bývají tradiční středoevropské svátky a zvyky stále častěji nahrazovány těmi importovanými ze zámoří. Zvláště mladí lidé považují staré tradice, například dušičky, za zkostnatělé a zbytečné.

Přesto ale na hřbitovy chodí i mnoho mladých a na své předky vzpomínají. A od vzpomínky na zemřelé je už pak jen krůček k modlitbě za ně. Katolíci totiž věří, že svými modlitbami mohou ukrátit dobu, kterou tráví duše v očistci. A pokud už snad taková dušička v očistci není, užitek z prosby za ni sklidí jiná, která to potřebuje daleko víc.

Připomínka smrti se vytrácí společně s reklamou na stále bělejší úsměvy, plnější břicha a kvalitnější potravu pro naše čtyřnohé miláčky. Opuštění staří lidé přitom často umírají za plentou v nemocnici a společníkem je jim pouze kněz, udělující poslední útěchu. A přesto i toto patří k našim životům. Vše, co se narodilo, musí totiž i zemřít.