Žoviálnost, srdečnost a lidovost. Těmito slovy by se asi dal charakterizovat výstup náměstkyně hejtmana Jany Pernicové (ČSSD) na úterní tiskové konferenci, kterým završila prý veleúspěšný projekt zvaný Technohrátky. Přestože jsem spíše zaměřen humanitně, dokážu pochopit lásku druhých lidí k technickým oborům. Ostatně, můj děda byl diplomovaný technik, takže něco málo jsem po něm zdědil i já. Běžnou údržbu na autě například zvládám s pověstným prstem v nose. Olej, destičky, a dokonce i prorezlý výfuk si měním sám a asistenci druhých k tomu nepotřebuji.

Paní Pernicová se rozplývala, jak za našich devět set tisíc korun z krajské kasy - nic jiného totiž tyto peníze nejsou - společně s lobbistickou Hospodářskou komorou, jejíž existenci, stejně jako existenci dalších komor považuji za přežitek a relikt komunismu, s úřady práce a dalšími subjekty, zviditelnili technické obory, respektive odborné školy. Tyto studijní a učební obory se totiž v posledních letech totiž netěší přílišné přízni rodičů a žáků základních škol. Proč tomu tak je? Možná proto, že tady nelze obalamutit pružný školní řád tím, že místo kulatého ložiska vyrobím placičku. Za studenty a učni je tak vidět konkrétní výsledek jejich snažení. A možná i proto, že matematika, kterou musí mít technici v malíku, se na základních školách vyučuje způsobem, z něhož většině z nás naskakuje husí kůže. A to i přesto, že později na vysoké škole absolvovali příbuzný obor „Logika“ na valde bene.

Je to zvláštní. Opravdu dobří absolventi technických škol totiž najdou na trhu práce své místo snáze, než nejrůznější sociologové, absolventi filosofických fakult a dalších oborů. Nebudu zabíhat do podrobností, přestože si samozřejmě myslím své o požadavku, aby 70 procent populace mělo vysokoškolské vzdělání. Ten potenciál zkrátka ve společnosti není a zákonitě musí vést ke snižování nároků na studenty. Co na tom, když úředník u statistiky spokojeně přede.

Jak zatraktivnit technické obory? Těžká otázka. Lidé vzdělaní v technických oborech často představují určité tipy „nerdů“. Nerd je moderní výraz pro osobu, která je tak zaujatá vlastním oborem, že většina ostatního - včetně běžných sociálních vazeb, jí naprosto uniká. Od nich tedy nějaké vnější výstupy čekat nelze. Ačkoli i takové zázraky se dějí.

Náměstkyně hejtmana však není tou žoviální tetou, která si ráda zařádí s akuvrtačkou, jak se nás, novináře, snažili přesvědčit manažeři - pojídači našich daní v projektu Technohrátky. Je to dáma, která se snažila před učni a studenty zatajit slučování škol, k němuž má co nevidět dojít. Třemošnické učiliště zanikne. Tedy, pardón, spojí se s chrudimskou průmyslovkou, jejíž ředitel může jen pokrčit rameny. Když kraj, jeho zřizovatel, zavelí, co mu ostatně zbývá, že? Co na tom, že učňák navštěvují převážně kluci a holky, kteří nemají peněz na rozhazování, takže jen těžko budou dojíždět do 30 kilometrů vzdálené Chrudimě? To krajskou úřednici zkrátka nezajímá. Je třeba zefektivnit výuku a ušetřit peníze. Ptáš se, milý čtenáři, na co kraj asi šetří. Možná na další manažery nějakého úžasného projektu.