Ve čtvrtek 7. března se uskutečnila v Chrudimi akce, která se koná každoročně. Rok co rok je stejná, jediné, co se mění, je číslo v jejím názvu. Ano, jde o připomínku narození prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.

Každým rokem je jasnější, že zájem veřejnosti o tohoto člověka upadá. V době iPhonů, tabletů, GPS navigace, Anonymous, války v Sýrii a exportu demokracie Spojenými státy americkými už starý pan profesor nikoho netáhne, než politiky a několik nostalgiků, kteří si údajného osvoboditele ještě pamatují.

Kdo za to může?

Je na vině snad škola, která dětem nedokáže vštípit lásku k republikánským tradicím a státu, který dávno neexistuje? Mohou za lhostejnost rodiče, nebo snad celá společnost? Jsou snad vinny všechny tyto faktory?

Veřejný život a politika procházejí krizí. Ideály prvního z prezidentů jsou pro většinu našich současníků aktuální stejně, jako ideály otce vlasti, Karla IV.. Jedná se o relikt historie, která nemůže současníky, vyrůstající v dravé době ekonomických krizí a tupého kapitalismu, nadchnout. Protože jedinec, řídící se těmito myšlenkami, nemá šanci obstát.

Přitom to byl právě Masaryk a jemu podobní, kdo zničil Rakousko - Uhersko. Byli to nacionalisté, Slované především společně se socialisty, koho se rakouský okresní hejtman von Trota v knize Josepha Rotha tolik bojí. Byli to Masarykové, kterým se starý řád podařilo zcela zničit.

Máme Tomáše Masaryka zažitého jako starého muže, jenž sedí na koni a s úsměvem kyne svým občanům. Přesto se tento muž dokázal v poměrně pokročilém věku postavit svatému císaři Karlovi a rozložit staletou monarchii, která zdaleka nebyla oním pověstným „žalářem národů“. Třeba v oblasti dostupnosti střelných zbraní byla daleko liberálnější než současné USA.

Prezident oslavenec nám v mnohém může být inspirací. Zdánlivě beznadějné situace se dají řešit. Stačí trpělivost, tvrdohlavost a víra. Jakkoli osobně Masaryka rád nemám, poctivým soupeřem nepochybně býval. Proto, čest jeho památce!