Přijde mi, že navrhovaný prodej zchátralého městského domu v Poděbradově ulici, na kterém visí pamětní deska Karla Pippicha, přichází pět minut po dvanácté. Proč? Protože radnice zkrátka zaspala dobu. Promeškala okamžik, kdy mohla tento ostudný objekt nejen výhodně zpeněžit, ale současně mohla napomoci jeho proměně ke standardnímu vzhledu a účelu jeho užívání. Takhle se dál řadí mezi černé kaňky na kráse Chrudimě.

Je to škoda. Chrudim se dlouhodobě chlubí mnoha úspěchy, avšak se svěřeným majetkem příliš hospodařit neumí. Důkazem jsou další městské nemovitosti s oprýskanými fasádami a vlhkými zdmi v centru města, na které jsme v těchto novinách už několikrát upozorňovali. Zcela názorným příkladem nemohoucnosti je pak už roky trvající prodej Charvátovy vily, z níž se postupem času stává neobyvatelná ruina.

A přesně tohle nyní hrozí uvedenému domu v Poděbradově ulici, který se řadí mezi první vizitky města, kterou spatří každý, kdo vjede autem do Chrudimi od Pardubic. A je zcela nezpochybnitelné, že se není v tomto případě čím chlubit. Asi i proto se hodlá radnice domu zbavit, protože je hned první na ráně. Ale co když ho neprodá? To je ta pravděpodobnější varianta. Dopadne nejspíš stejně jako nedávný záměr města v Topolské ulici, kde se neúspěšně snažilo vyhandlovat papundeklový skvost socialistické sídlištní architektury výměnou za nejlukrativnější prostory v nově zamýšleném obchodně-bytovém objektu. Žádný takový "dobrodruh", který by se chtěl pustit za takto nevýhodných podmínek do společného podnikatelského záměru s městem se totiž nenašel a také asi jen tak nenajde.

Obdobně je třeba uvažovat i v Poděbradově ulici. Naše země zažívá ekonomickou recesi, kterou nejvíce pociťují všichni podnikatelé a investoři, zvláště ve stavebnictví, které se ocitá přímo v krizi. Také koupěschopnost místního obyvatelstva s ohledem na mizivé pracovní příležitosti a nízké výdělky v porovnání se zbytkem republiky je velmi malá a vedle toho výběr volných bytů v Chrudimi poměrně široký. Hlad je spíše po nájemních bytech a rodinných domech, které zase není takřka kde ve městě stavět.

A jak vidno z prodejní ceny zmíněného domu, je radnice nepoučitelná. Nepochopila, že doba větších bytových transakcí je momentálně za námi a že je nyní výhodnější neprodávat, nýbrž svůj majetek řádně spravovat a počítat s návratností vložených investic s několikaletým výhledem. Předražené prodeje nic neřeší - kupci se totiž nehrnou a prázdné objekty dál chátrají. Jestli tedy nemají spadnout jednoho dne někomu na hlavu, je třeba je alespoň po částech začít rekonstruovat a přemýšlet, jak je ekonomicky co nejvhodněji využít a pokud možno dlouhodobě, aby se vložené investice zase vrátily. Otázkou ale je, zda je město schopné nějaké takové vize anebo jen momentálního nápadu, kterého jsme teď svědky.