V pondělí 10. dubna se konečně uskutečnilo odložené divadelní představení Play Strindberg, se kterým do Chrudimi přijelo divadlo Metro Praha.

Jiří Štěpnička v hlavní roli Edgara, která byla pro něho jako ulita z bronzu. Zuzana Slavíková, coby jeho žena Alice a Kurt, kterého představil Vladimír Beneš, rozehráli dokonalé drama. Jiří Štěpnička dlouholetý herec Národního divadla, dal do své role všechno. Ke konci druhé poloviny mu viditelně docházely síly, ale vydržel. Obě vedlejší role, pokud vůbec byly vedlejší, ho výborně doplňovaly. Dokonce tak přesvědčivě, že někteří v polovině raději odešli. Zřejmě to, co mají takřka denně doma, na to nemusejí chodit do divadla. Je vidět, že rodinné vztahy se moc nezměnily ani po sto letech. Tehdy drama Tanec smrti August Strindberg napsal. Friedrich Dürenmatt ho později upravil do své hry a problémy manželského trojúhelníku jsou stále aktuální. Ještě, že jsem sama a tohoto ušetřena, ulevila si jedna z divaček. Současná doba je dost dramatická sama o sobě, radši bych se dívala na nějakou veselohru, odpověděla kolegyně.

Scéně dominovalo křeslo, do kterého, možná až příliš často padal Edgar do hlubokého bezvědomí. Doplňoval ho hliníkový rám z výstavářského systému, na kterém byly zavěšeny pánve. Zřejmě kuchyň a překližková bedna, za kterou hrála Alice na piano. Na konci ji herci otočili a byla prázdná. Snad měla vyjadřovat prázdnost života? Nebo hry? Nepřišel jsem na to. Každopádně by se scéna bez těchto dvou artefaktů klidně obešla.

Snad to bylo přesunutím, ale divadlo bylo poloprázdné, ani se nedá říci ani polo plné. Je to škoda. Jestli by nestálo za úvahu neprodané lístky výrazně zlevnit, nebo rozdat. Třeba by pořadatelé udělali velkou radost důchodcům v jejich domovech. Nebo studentům. Na druhou stranu, kdo ze současných studentů zná Štěpničku?

Při děkovačce se představili noví mladí uvaděči, kteří předali hercům krásné růže. Hezká tečka.

Na konci měsíce se pochlubí Chrudimští ochotníci svojí premiérou Dívčí války. V jarním shonu si pohlídejte termín.