Činoherní studio Bouře navazující na Studio Bouře předcházela výborná pověst. Do Pipichova divadla přivezlo hru Teď ne! Napsal ji Francouz Jean-Claude Islert a přeložil ji Jaromír Janeček. Režie se ujal Daniel Hrbek. Scénu navrhl Petr Masopust. Někteří mi vyčítají, že se někdy scénou zabývám až příliš. Jsem přesvědčen, že je stejně důležitá jako samotní herci.

Ta včerejší měla představovat pařížský byt. Při vší úctě měl k němu hodně daleko. Snad jen ten hodně využívaný žlutý gauč, který trochu rozsvítil scénu. Papundeklové, mahagonem otapetované dveře mi spíše připomínaly jednu brněnskou ubytovnu na výpadovce na Vídeň. Shodou okolností se ji také říkalo Paříž, ale proto, že se tam pařilo ve dne i v noci a to hodně. Bar s kovovými stoličkami tam byl naprosto stejný. Vše bylo už hodně jeté a obouchané. Hercům to očividně nevadí. Chrudimským divákům to asi stačí. Mohli by mít alespoň úctu k divadlu, které je přivítá vždy čisté a uklizené.

Před vyprodaným hledištěm začal Michal Dlouhý, idol takřka všech divaček, v obrovském tempu, které mu vydrželo po celé představení. Roli Frederika si vychutnával. I když někdy byl zbytečně tak trochu uřvaný. Jeho manželku Blandine hrála Kristýna Frejová. Ta naopak hrála velice úsporně, ale dokázala rozesmát divadlo stejně často jako Michal. Mě se se zdálo, že dokonce všechny kolem sebe převyšovala, a to nejen svým zjevem. Béata Kaňoková jako Frederikova milenka Sára neměla již tolik prostoru. David Punčochář hrál Matyáše a skvěle doplňoval obě hlavní role. Místy se divákům líbil snad nejvíce. Možná se některé gagy zbytečně několikrát opakovaly, třeba s výtahem, nebo ten s tampony v nose.



Scéna s papírovou krabicí mi připomněla mojí první návštěvu Paříže. To po půlnoci přivezl náklaďák papírové krabice k nádraží a vysypal je. V mžiku si je bezdomovci rozebrali, aby v nich mohli nocovat. Tenkrát jsme je u nás ještě neznali.

Podle reakcí diváků se svižná komedie líbila. Myslím, že odcházeli spokojeni. Škoda, že se zapomnělo na květiny alespoň pro herečky. Setkal jsem se i s názorem, že snad dostali dobře zaplaceno, tak proč ještě květiny. Ale je pravda, že žena a květina patří k sobě a při děkovačce dvojnásob.