Den před státním svátkem zahájilo chrudimské Pippichovo divadlo podzimní divadelní sezonu. Hrála se Ženitba Nikolaje Vasiljeviče Gogola. Přeložil ji Leoš Suchařípa. Do Chrudimi ji přivezli herci Divadla A. Dvořáka z Příbrami, kteří zde již dlouho nehráli. Hry se ujal režisér Viktor Polesný, scénu a kostýmy navrhla Michaela Horáčková. Myslím, že to chtělo dost odvahy v době, kdy na Rusku nenechá nikdo nitku suchou.

Scéně dominoval mohutný, jako by obrazový rám, který vtahoval diváky do nitra jeviště. Na zadní šedivé stěně bylo mohutné umělohmotné potrubí s kohouty. Ve mně to evokovalo kotelnu. Že by kontrast k ikoně? No a okno, to tam muselo být. Kudy by ženich utíkal. Tím jsem vlastně prozradil pointu hry, ale to nevadí, je notoricky známá.

Hlavní roli Agáty, obchodníkovy dcery, hrála Kateřina Kaira Hrachovcová. Kaira přibyla do jména po dlouhodobém pobytu v Indii. Hrála dobře. Druhou hlavní roli, Podkolatova, hrál Pavel Nečas. Svůj výstup zahájil ve spodním prádle a diváky opravdu pobavil. Bohužel ho již nepřekonal. Jiří Vojta, coby Kočkarev, jeho přítel oblečený v kůži a ověšen zlatými řetězy, mi spíše připomínal veksláka. Nebo snad dnešní mládež? Podobné vídám na silných motorových člunech.

Ženitba příbramského Divadla A. Dvořáka

Nenažraného přednostu hospodářského správního odboru hrál Martin Dusbaba. Zbytečné bylo jeho vycpané břicho. Zahrál by ho dobře i bez vycpávky. Onučkina, bývalého důstojníka pěchoty, představoval Lukáš Typlt. Trochu se ztrácel vedle Žvanikina, bývalého námořního poručíka v podání Filipa Müllera. Ten si roli opravdu užíval. Někdy dokonce zbytečně přehrával. Docela mi vadila ta jeho tepláková bundička ověšena metály.

Ale těch možná záměrných kontrastů tam bylo více. Třeba gumové holinky u Podkolatova. Starikova, židovského obchodníka hrál Petr Florián. Proč se na konci na jevišti odmaskoval, to mi je záhadou. Nejvíce však byla vidět Tekla, dohazovačka. Výborně ji předvedla Helena Karochová. Škoda, že po přestávce jí ubyla šťáva. Duňasa, služka si moc nezahrála. Představovala ji Anna Fixová. Arinu, tetu nevěsty a Štěpána, sluhu, hráli Kateřina Fixová a Robert Tyleček. I když to byly vedlejší role, kupodivu se jim nechalo věřit.

Abych nezapomněl na kapelu a hlavně na pejska. Ten se občas ukázal, ale po děkovačce znovu vběhl na jeviště a hbitě sesbíral zbytky klobás. Sklidil takový aplaus, že se i někteří herci se chtěli vrátit na jeviště. Zvířátka jsou zvířátka.

Připadá mi, že některé postavičky, které tak barvitě vykreslil Gogol ve své hře, potkávám kolem sebe. Že by se lidé neměnili? Hlediště nebylo zaplněné, možná tím, že to bylo první představení. Nestálo by za úvahu nabídnout neprodané lístky třeba zdarma do domova důchodců?