Rok se rychle překulil a na Resslově náměstí se nám znovu rozsvítil vánoční stromeček. A jako už to při obdobných akcích bývá, město nás, občany, podcenilo. Opět byla očekávána návštěva asi jen stovky lidí, která by se na vymezenou a stánky uzavřenou plochu možná vešla. Jenže, když na akci zpívají děti z mateřských škol, dá se předpokládat, že přijdou i jejich rodiče a leckdy také prarodiče. Při čtyřiceti účinkujících dětech tak byla plocha náměstí téměř přeplněna. Z poklidného poslechu vánočních melodií v podání vděčných účinkujících - roztomilých dětí, se tak stal boj o přežití.

Ti, pro něž byla akce určena, tedy pro naše nejmenší, mohli jen nahlížet na pozadí starších lidí, stojících před nimi. Pokud měly děti štěstí, neměly ani moc pošlapané botičky. Když chtěly vidět, kdo to tam zpívá, zvedaly svá roztomilá očka na své rodiče, kteří si střihli, kdo z nich hodí svoji ratolest na ramena. Každému z nich pod tíhou dětí asi probleskla hlavou myšlenka: Nemohli to pódium postavit výš? Nemohli... Ti, kdo akci připravují, asi malé děti už nemají.

Uprostřed zpěvu vánočních koled najednou ohlušil dav nepřirozený zvuk. Všechny zraky se otočily od zpívajících dětí úplně jiným směrem. Jaké to překvapení... Kdesi za kostelem se rozlétl ohňostroj. Na mnoha tvářích se zračil údiv. Teď? Škoda, že nám ve výhledu brání kostel. Největší nadšenci se tím směrem i rozběhli. Nechali za sebou mnoho pošlapaných nohou a popadaných dětí... Stejně ohňostroj nestihli, byl moc krátký.

Navzdory dešti, davům a týdennímu zpoždění od začátku adventu nám strom svítí. Budeme teď doufat, že si příště někdo uvědomí, že naše malebné náměstí je dostatečně velké a že se tam v důstojném prostoru vejdou všichni nadšení Chrudimáci, prodejci blikacích tykadel i ti, kteří třeba jen procházejí.                                                                      Pavlína B., Chrudim