Práce novináře je někdy opravdu nevděčný úkol. Tedy, většinou. Člověk se logicky snaží psát tak, aby co nejlépe vystihl danou problematiku, popsal situaci, jíž byl svědkem. Neříkáš pravdu? Napíšu to. Říkáš pravdu? Napíšu i to. Posmíváš se druhým? Buď si jistý, že se to v mém článku objeví.  

Je jasné, že se tím nezavděčí všem a vždy bude dost těch, kteří ho budou považovat za pisálka píšícího na objednávku teď toho, jindy onoho. Aristoteles by řekl něco o argumentaci ad hominem, dnes se spíše hovoří o napadání osoby, místo kritiky faktů.

Jenže aby novinář mohl pracovat, potřebuje informace, podklady, materiály. A novinář pracující v deníku, je potřebuje co nejdříve. Nemůže sedět u párečku a nabírat kila.

Žel Bohu, spolupráce se státními zaměstnanci - vlastně zaměstnanci nás všech, i toho novináře - bývá často opravdovým utrpením. Přestože mají státní zaměstnanci ze zákona povinnost poskytovat informace, které nepodléhají utajení na požádání komukoliv, činí tak neochotně, se zbytečnými prodlevami a evidentně neradostně.

Těžko pochopitelné. Co jim má dělat větší radost, než práce pro jejich chlebodárce, z jehož daní jsou živi? Snad jen polední kávička a cigaretka s holkama z vedlejší kanceláře.

Ale pozor! Existují i státní a obecní zaměstnanci, kteří chrlí den co den tiskové zprávy v počtu, který rozhodně není malým. Ovšem jsou to zprávy, jejichž informační hodnota se blíží nule. Jeden příklad za všechny zde .

Novinář čekající dny a týdny na jednu zprávu tak není spokojeným obyvatelem zdravého města. 

Takový redaktor se totiž smutně dívá do mailové schránky a doslova hypnotizuje ukazatel nových zpráv. A ono nic. 

Mohu-li tedy hovořit za ty, kdo se denně pídí po střípcích, z nichž poté skládají celou skládačku, kterou čtenář za pár sekund proletí a následně s kamarády u piva diskutuje, kamarádkami na dětském hřišti probírá - mějte rádi své redaktory.

I když jsou jejich otázky občas hloupé, vlezlé, nepatřičné, málo znalé problematiky. Slibuji, že pokud je budete mít rádi, oni budou mít rádi vás. A protože vás budou mít rádi, budou o vás psát pravdu. Pravý přítel totiž říká i pravdu, která někdy bolí.