Pískovcové renesanční náhrobky po obvodu kostela sv. Michaela jsou pro město a církev chloubou i ostudou. Trestuhodně na ně teče dlouhá léta voda, a tak se připomínka významných chrudimských rodin, které tvořily bohatou historii našeho města, po kouskách drolí, takřka každý reliéf náhrobků pokrývá mech a co nestihla dokonat příroda, dokončují teď sprejeři.

Inu, chovají se podle toho, v jakém prostředí se pohybují. Každé prostředí totiž vychovává, řekne vám to každý zkušený pedagog či psycholog. A k čemu vychovává zpustlý Michaelský park? Před časem sváděl k noclehu bezdomovce, nyní svádí k zahálce a vandalství mládež.

Městská kasa je pro letošek prázdná, proto se nedá přistoupit k žádné radikálnější obnově této církevní a zároveň odpočinkové lokality. Přesto se dá udělat hodně, aniž by to stálo velké peníze - zařídit protažení okapových rour tak, aby odváděly vodu tam, kam mají, a ne k základům kostelíku, které vlhnou a spolu s nimi i zmíněné náhrobky.

Jde tedy o malý dílčí krok, který může zastavit další devastaci jedné z předních chrudimských památek. Chce to jen více si všímat a nebýt tolik lhostejný k odkazu svých předků.