Rekordní čtenost a stovky diskusních příspěvků. To je výsledek aprílového článku o uprchlících ve městě.

Zdaleka jsem nečetl všechny reakce. Důvodem není ani tak nedostatek času, jako spíše pud sebezáchovy. Nestojím o to být terčem pseudonymních hulvátů, kteří nemají dost odvahy na to říci svůj názor buď osobně, nebo alespoň pod svým jménem. Čest několika výjimkám. Mnozí z nich, ne však všichni, ventilují svou frustraci ze společnosti a jejího vývoje právě prostřednictvím diskusních příspěvků tam i onde a tímto způsobem své nitro očišťují. Jako když se vyváží žumpa. Nemám jim to za zlé. V normální době by stáli v ulici co součást mnohatisícového davu řvoucích anonymů, lynčovali, věšeli, pálili. Dnes se ulicemi stal virtuální svět a jeho (a)sociální sítě. Pokrok nezastavíš. A přitom první a jedinou příčinou je strach. Strach z toho, že pokud by šlo do tuhého, nebude je mít kdo ochránit. 

Byl jsem prý obviněn ze „sluníčkářství“ a ochoty přijímat migranty. Nic není tak daleko pravdě. Osobně jsem zásadně proti přijímání uprchlíků a to především těch islámských. Jsem proti dekonstrukci režimu prezidenta Asada, proti vývozu demokracie. Zastávám teorii, že lidem se má pomáhat tam, kde je problém a ne si problémy importovat do liberalizované Evropy, která má i bez tisíců uprchlíků dost práce sama se sebou. Co v této otázce činí, nebo doporučuje Svatý otec, je jen a pouze jeho osobním názorem. Na okraj snad mohu dodat, že si nevzpomínám na jediný jeho krok, jenž za svůj pontifikát učinil a já s ním souhlasil. Nacházíme se totiž na opačných stranách názorového spektra. Já tradicionalista, papež liberál.

Problém aprílového článku podle mého vystihuje fakt, že většina čtenářů jen nerada přiznává naivitu a ochotu věřit všemu, co se v novinách píše. Neověřuje si informace. Přijímá, přijímá, přijímá a na základě těchto informací následně rozvíjí teorie, které se často míjejí s realitou. Podporuje tak nevědomky tvorbu stáda, jež nejrůznějším koblihářům a mladým socialistickým demagogům vyhovuje nejvíce. Neptá se, nastaví maximálně ruku pro dávku ze státního cecíku.

Drazí čtenáři Chrudimských novin, mějme nadhled, užívejme rozum a především – neztrácejme humor. Ne nadarmo nás kdysi jistý pán označil za „smějící se bestie“.