"Jsme jediná strana v této zemi, která je schopna vládnout," znělo tak trošku velkohubě z úst předsedy sociální demokracie Bohuslava Sobotky před víkendovým sjezdem této strany v Ostravě. Ostatně, mohl si to dovolit, protože mu to současná vládní koalice četnými personálními rošádami, skandály a nepopulárními rozpočtovými opatřeními umožňuje, a stahuje tím do propasti oblibu stran ODS a LIDEM, zatímco kormidelník státních financí se směje za bukem (Schwarzenbergem), protože jeho preference paradoxně rostou. 

Drtivé vítězství s tichou podporou komunistů?
Sobotka a spol. se tak vezou bez vlastního přičinění na euforické vlně voličské přízně. Všeobecně se totiž předpokládá, že jestli se na sociální demokraty neprovalí do roku 2014 také nějaký ten skandál, překročí v příštích parlamentních volbách pohodlně 30procentní hranici volebních preferencí a za tiché podpory komunistů se ujmou po osmi letech zase vlády. A pokud proti sobě nepopudí prezidenta Miloše Zemana, bude jejich voličská podpora příští rok ještě vyšší.

Všeho ale do času. Jakmile totiž přijde na řadu každodenní praktická politika, začnou preference ČSSD padat směrem dolů. Sociální demokracie dostala v tomto směru první lekci po dalším velkohubém vystoupení stínového ministra financí Jana Mládka, který si během ostravského sjezdu proti sobě okamžitě popudil takřka všechny české živnostníky, když je označil za parazity systému a navrhl, že jim v případě vítězství ČSSD utáhne finanční kohoutky. Nebylo pak nic platné, že se od jeho výroku distancovali jak předseda strany Sobotka, tak vlivný odborářský boss Zavadil, a sám Mládek přispěchal s omluvou.

Brutální likvidace páteře tržní ekonomiky
Po víkendu je totiž jasné, že si může sociální demokracie škrtnout ze seznamu případných sympatizantů v příštích volbách drtivou většinu živnostníků, kterým se nelze divit. Mládek a ČSSD podle všeho nepochopili realitu současné doby, s níž se živnostníci každodenně potýkají, a nevzali v úvahu varování ratingových agentur, které upozorňují na dlouhodobé podkopávání základů fungující tržní ekonomiky socialistickými vládami v Evropě.

Socialisté, mezi něž ČSSD patří, vsadili totiž na zvyšování daní a brutální likvidaci páteře tržní ekonomiky - tj. živnostníků. Jestliže tedy sociální demokraté po vyhraných parlamentních volbách razantně zvýší živnostníkům odvody do sociálního a zdravotního systému, odkud se stále velké množství peněz ztrácí (mimo jiné i na účty politických stran), zapříčiní tím v řadě případů jejich bankrot, vyženou je do front na úřadech práce nebo do náruče exekutorů. Už teď totiž balancuje řada drobných živnostníků na hranici chudoby.

Propastný rozdíl mezi "výdobytky" zaměstnanců a živnostníků
Mládkovo chlácholivé rčení, že tím vlastně živnostníkům prospívá, protože jim tak "ušetří" na vyšší důchody, zní proto pokrytecky. Všichni živnostníci totiž vstupují do podnikání s vědomím, že dostanou na stará kolena od státu namísto důchodu jen almužnu a že si musí na stáří ušetřit sami, stejně jako v aktivním životě na případnou dovolenou, nebo když onemocní. V tom spočívá riziko podnikání. Nedostávají také žádné stravenky ani další zaměstnanecké benefity, jako jsou pracovní pomůcky, leckde služební auto, počítač nebo mobil, natož jako někteří zaměstnanci státu po skončení pracovního poměru rentu v řádu desítek tisíc měsíčně nebo finanční padák v řádech statisíců či milionů. Živnostníci navíc ručí za své skutky celým svým majetkem, což je v případě zaměstnanců a politiků nemyslitelné. 

Jejich jediná výhoda tak spočívá pouze v pocitu svobody, že rozhodují sami za sebe, mohou přizpůsobit pracovní dobu svým potřebám, sami si určují výši odměn a nemusí poslouchat nadřízené. Leckdo říká, že je to pocit k nezaplacení - stát na vlastních nohách a nenatahovat ruku směrem k státu (mohu potvrdit), od kterého potřebuje živnostník hlavně klid na práci a funkční servis, aby mohl sám fungovat a vytvářet hodnoty, které ho těší u srdce. Jenže klidu ani funkčního servisu od státu se mnohdy nedostává (viz časté daňové a legislativní změny) a navíc živnostníky svírá nejistota ekonomického prostředí, které prožívá hlubokou recesi, takže sami mají hluboko do kapsy a někdy žijí i na dluh ve víře, že přijdou lepší časy.

Mládkovo pohrdání nás přiblížilo k únoru 1948
Jenže ty nejspíš nepřijdou. Důkazem je nepochopení tohoto stavu týmem Bohuslava Sobotky, který nevykročil ze stínu socialistické doktríny diktované celé Evropě v podobě neustále vyššího daňového zatížení a přerozdělování společných peněz, které vede v důsledku k vyšší nezaměstnanosti, korupci, prohlubujícímu se schodku státního rozpočtu a ztrátě globální konkurenceschopnosti pod křídly Evropské unie.

Vede rovněž ke ztrátě svobody ducha, protože je to stát, kdo bude svobodomyslným živnostníkům prostřednictvím dokumentu 2014, který ČSSD v Ostravě schválila, nařizovat, kolik si mají formou zvýšených odvodů povinně "ušetřit" na důchod. A do třetice navrátí tuto zemi zpět k únoru 1948, kdy se s živnostníky nemilosrdně zatočilo a Česko tak ztratilo tisíce pracovních příležitostí, které stát nedokázal, především v oblasti služeb, už nikdy plnohodnotně nahradit. Mládkova pohrdavá slova o parazitech tuto doměnku jen umocňují.

P. S.
Než jsem stihl tento článek napsat, vypustil Mládek další perlu o tom, že se bude muset odchod do důchodu přizpůsobit průměrnému dožití pěti let. Ještě pár takových kontroverzních vyjádření Mládka a ČSSD se ho bude muset zbavit, pokud bude chtět opravdu volby vyhrát. Každopádně už dopředu víme, na čem u sociální demokracie jsme.